Souostroví Los Roques leží necelých 200 km severně od Caracasu.
Majetní sem jezdí z Caracasu na víkendy a na prázdniny.
My jsme sem přiletěli takovýmto letadlem za cca 30 minut.
Zaujalo mne označení pánských záchodků na místním letišti.
Z letištního terminálu je východ rovnou na přístavní molo.
Lovící pelikáni.
Vítejte v Los Roques.
Promenáda na pláži na hlavním ostrově El Gran Roque.
Přijeli jsme se sem potápět a tato fungující potápěčská báze na hlavním ostrově nás navnadila.
Odjíždíme zodiacem na místo našeho pobytu - ostrůvek Francisqui - pohled na vzdalující se ostrov El Gran Roque.
My jsme bydleli mimo civilizaci na ostrůvku Francisqui, kde měli pár zchátralých boudiček od kohosi pronajeto dva čeští dobrodruzi.
Což o to, romantika to byla náramná a bylo krásně a teplo, takže fakt, že ubytování bylo skoro horší než pod širákem nebyl problém. To co vadilo, že na ostrově nebyla sladká voda (o pitné ani nemluvě).
Ale hlavní problém byl, že jediné spojení s civilizací zajišťoval tento krásný zodiac "Polárka", který si čeští provozovatelé toho čemu se pokoušeli říkat "potápěčská základna" koupili za všechny své peníze a ten pak nejezdil, protože kluci do něj neměli benzín, který je zde ve Venezuele za babku.
A tak jsme místo potápění spíše lelkovali. Bylo to takové živobytí v hipiesovském stylu. Pohled na budovu s rezervoárem vody - prázdným.
Dámy z Karviné si povídaly, my jsme šnorchlovali, pili výborný rum, učili se jezdit na windsurfu a tak.
Jeden z místního personálu - Lukáš připravuje ryby.
Vyskytly se i vysloveně světlé okamžiky, to když pánové zakoupili od rybářů langusty.
Těch jsme si užili dvakrát, jednou při vyndavání z pytle - Tomáš.
A já s langustou.
A podruhé při jejich konzumaci - byly jak malá kuřata...
Jasný titulek - black & white.
Večeře bude i dnes - máme rybu...
Občas pánové nějaký benzín sehnali, tak jsme se například učili jezdit na vodních lyžích. Zodiac byl zatraceně rychlý - motory měli celkem 260 koní.
Tomášovi to šlo.
Mě bohužel ne.
Nakonec jsme se přeci jen párkrát byli potápět, to když se pánům podařilo pronajmout svůj zodiac skutečné potápěčské bázi. Jsme u ostrůvku Pirata, kam prý vysazovali chycené piráty.
Kapitánem a kormidelníkem zodiacu byl Papillion - prý bývalý námořník na minolovce.
Na ostrově jsou ohromné hromady mušlí zvaných botuta.
Pro vysazené piráty to prý byl jediný zdroj obživy.
Halda botut velikost hromady v porovnání se mnou.
Hromady mušlí jsou všude, asi tu bylo hodně pirátů a žili dlouho...
Zátiší hromady botut s naším zodiacem. Kdyby jste si ovšem chtěli takovou mušli dovézt domů a na letišti v Caracasu na to přišli, tak je za to vysoká pokuta.
Lovící pelikán.
Odlétáme, romantiky bylo dost. Původně jsme se tu měli potápět 2 týdny, ale po necelém týdnu utíkáme pryč. Nefungovalo to.
Z Caracasu jsme odletěli malým turbovrtulovým letadlem na souostroví Los Roques a přistáli jsme na ostrově El Gran Roque, kde je soustředěna většina civilizace z celého souostroví a ostrov jako jediný není korálový, ale je tvořený vyvřelou skálou. První dojmy byly opravdu nádherné modrá obloha, bílá pláž, pelikáni slunce.
Ale už po chvilce přišlo vystřízlivění, když nás na letišti nikdo nečekal, naopak jsme čekali alespoň hodinu my. Nakonec jsme se dočkali. Přijel pro nás veliký zodiac vybavený 2mi závěsnými motory o celkovém výkonu 260 koní. Opravdu impozantní stroj. Tím to ale skončilo. Naši čeští známí pokoušející se podnikat ve Venezuele se rozhodli zvolit si za předmět podnikání cestovní ruch a nejspíše své zdroje kompletně vyčerpali na pořízení onoho zodiacu.
Odvezli nás na ostrov Francisqui, kde bylo roztroušeno pár polorozbořených domečků, o kterých bych u nás doma prohlásil nejspíše, že to jsou rozpadající se chlívky. Ostrov sám o sobě je krásný a jistá odloučenost od světa zde dělá pobyt zajímavý. Z civilizace sem vozí turisty na půldenní výlety spojené s koupáním na zdejších krásných plážích a piknikem.
My jsme zde ovšem byli poněkud uvězněni. Na ostrově nebyla sladká voda, nebylo tam co koupit, nebyly tam žádné zásoby a to že se ubytování podobalo bydlení ve chlívky byla rozhodně ta menší vada na kráse. K takové romantice drobné útrapy tak nějak patří. Ale my jsme zde čekali fungující potápěčskou základnu se vším co k tomu patří a ne živořící tábor hipies.
Jediné naše spojení se světem zajištoval onen impozantně rychlý a výkoný zodiac, který byl buď porouchaný, nebo do něj nebyl benzín. A ve Venezuele benzín není otázkou peněz – je zde neuvěřitelně levný – třeba 10 centů za litr, nebo tak něco. Naši podnikatelé říkali něco v tom smyslu, že si s místními nějak nesedli, a že jim prostě nechtějí benzín prodat!!!
Takže při vší té romantice, když jsme byli tak nějak odříznutí od civilizace jsme spíše řešili, jestli bude co jíst a pít!!!Je pravda, že to vždy nakonec dobře dopadlo, ale ta nejistota, že to tak příště být nemusí nás prostě nahlodávala.
Ale byly i světlé okamžiky, učili jsme se surfovat, jezdit na vodních lyžích, jedli jsme velikánské langusty a byli jsme se i párkrát potápět.
Pánové už to na Los Roques zabalili a jsou zpátky v Čechách, takže se není čeho obávat. Nabyl jsem dojmu, že na Los Roques je možné přijet jen s baťůžkem naprosto neorganizovaně a ubytování a všechny další služby se tu dají pořídit bez problému a za rozumné peníze.
