Ze Sinaie dojedeme do města Campina a protože už je podvečer odbočujeme do údoli řeky Doftana a skoro romanticky kempujeme na břehu řeky. Cestou vidíme takovéto hladké skalní útvary a malé děti (barevné tečky v horní třetině) jak si po skále lezou jen tak !!!
Další den ráno pokračujeme hlouběji do údolí a přijíždíme k přehradě Paltinului a chceme si zkrátit cestu tím, že od přehrady pojedem přímo na východ...
Místní nás ale ujistili, že to neprojedeme a tak se vracíme zpátky a bereme to po hlavní přes Ploesti.
Ploesti je největší středisko ropného průmyslu v Rumunsku.
A mají tu ošklivý i hřbitov, mesto jen lízneme a pokračujeme do Buzau a pak na sever do městečka Berca a zde odbočujeme z asfaltu na šotolinu a hledáme "bahenní sopky"
Po okolních kopcích jsou rozsety rezavějící zbytky strojů a zařízení zbylé po těžbě ropy.
Na mnoha místech jaou ale těžební věže v provozu a vypadá to obdobně jako v amerických filmech při záběrech z Texasu...
A jsme tu - u bahenních sopek.
Jezírko plné teplého mazlavého bahna. Bahno si každou chvilku upšoukne a uprskne.
Vyvěrající bahno postupně vytváří takovéto hory bahna. Proto se tomu říká bahenní sopky.
Opravdu pozoruhodná lokalita...
Od bahenních sopek pokračujeme na sever a přijíždíme do Manzalesti - oblasti solného krasu.
V této polozbořenině jsme přečkali ukrutný slejvák. Protože jsme disciplinovaní, tak jsme si motorky postavili hezky pěkně vedle sebe - jako když střelí. Déšť půdů rozmočil, stojánky motorek se do ní hezky zabořili a většina mašin se hezky složila jako domino. Od té doby už nejsem disciplinovanej!!!
Poněkud provlhlí po přestálém slejváku jsme byli rádi, že se nám podařilo najít takoto bydlení.
Notabene u tak romantického jezírka...
Od penzionu to bylo k solnému krasu asi 15 minut pěšky.
Ne to není sníh, to je sůl!!!
Rozměry - v porovnání s lidmi (námi).
Cestou ještě odbočujeme k vesnici Terca a za ní v kopcích mají být v zemi věčné plameny. Asi někdy byly, ale bylo po vydatném dešti, takže nic. Zkoušeli jsme to i zapálit, ale bohužel to nechytlo...
Odtud jsme již jen sjížděli z kopců dolů na silnici č. 10 do Cislau.
Je po obrovských záplavách, most který sebrala řeka se ještě podařilo přebrodit o kus vedle a pokračovat, bohužel po dalších 15 km zjišťujeme, že silnici č. 10 vzala voda úplně a že to fakt nepůjde a tak se vracíme.
Ze silnice č. 10 prokličkujeme na silnici č. 1 a dojedeme až do Brašova. Tam mě zaujalo, že místní semafory mají kromě obvyklých světel ještě jeden s číslem které udává počet sekund do skončení červené - dobrý ne?!
Asi 80 km jízdy severozápadním směrem po E60 u vesnice Bunesti, je večer je zamračeno a chystá se další nalejvák a my nacházíme nocleh v novém areálu kláštera.
Jeptišky se o nás hezky postaraly a ubytovaly nás v nějaké kůlně. Dokonce i matka představená se na nás přišla podívat, jestli sestry náš nocleh v klášteře přečkají bez úhony... A ráno nám daly i snídani. Tak jsme se pomodlili za spásu jejich duší...
