Přehradní hráz z okna autobusu se tyčí na městem Charvak.
Pohled na městečko Charvak pod přehradní hrází - vpravo a pod východní částí Ťan Šanu - zdálky to vypadá romanticky, ale městečko je hodně vybydlené a zdevastované.
Areál hotelových paramid na břehu přehrady nad Charvakem, tady jsme bydleli.
Voda z přehrady je hodně upuštěná - zřejmě v očekávání jarního tání.
Přehradní hráz - v dáli Charvak.
Zatažená obloha a jedno z mnoha ramen přehrady.
Po 3 dnech přestalo pršet, ale mlha zůstala. Odebrali jsme se autobuskem z hotelu do zimního střediska Chimgan cca 20 km vzdáleného. Areál pustili speciálně pro nás. Ve výšce 1500 m, kde bylo holo jsme nasedli na neuvěřitelně pomalou a dlouhou sedačku a vyjeli jsme do cca 2000 m na kotvu na obrázku.
A obdobně jako mezi Mísečkama a Špindlem je potřeba šlapat tak i zde jsme museli jít ke kotvě do kopce.
Kotva má cca 300 výškových metrů a kromě toho, že jsme tu byli prakticky sami to nebylo vůbec ničím zajímavé - sníh mokrý a těžký, mlha a tak.
Snad jen ty výhledy...
A jedeme zpět sedačkou dolů.
Vystupování ze sedačky je dost zajímavé - sedačka totiž vůbec nezpomalí a na zemi položené gumové čtverce, které mají zpomalit případný pád jsou fakt hodně kluzké.
Tato složka obsahuje pro ilustraci pár fotek z okolí hotelu a z našeho odpoledního výletu do přilehlého lyžařského střediska Chimgan.
Hotel leží u přehrady a místo zjevně má sloužit pro rekreaci obyvatel v zimě i v létě – to jako koupačky – pláž a tak. Hotel se nachází ve výšce 1000m, takže tu i v parném létě může být dobře.
Cca 20 km od hotelu se nachází horské středisko Chimgan, kam jsme si ze samého zoufalství jeli zalyžovat – areál byl zprovozněn kvůli nám!!!
To co mě zaujalo, že spousta domů jak v Charvaku, tak i v Chimganu bylo opuštěných a vybydlených.
Působilo to dojmem, že ty místa pro sebe Rusové budovali jako rekreační středisko a když Uzbekistán v r. 1991 získal samostatnost, tak Rusové odešli a pak už se tam v těch místech nestalo nic…
