Heliskiing
S tím heliskiingem to bylo takhle:
po 7 hodinovém tvrdnutí na letišti Šeremetěvo v Moskvě jsme odletěli na noc do Taškentu a okolo 3 ráno jsme tam byli. V letadle jsme toho moc nenaspali. Pak jsme dobu řešili skupinové vízum, celní prohlášení a tak. Vše fungovalo jak má a okolo 5té ráno jsme byli na hotelu – velmi luxusní záležitost nejen na Uzbekistán.
Nicméně jsme si dali sraz na snídani již na 8 ráno a okolo 10 hodiny jsme již seděli v autobuse a jeli směr Charvak, Chimkan – městečka ležící cca 100 km severovýchodně od Taškentu, kde Uzbekistán úzkým výběžkem zasahuje do Kazachstánu a ukrajuje kus pohoří Tan Šan (Tien Shan).
Po cca 2,5 hodinách jízdy jsme dorazili k přehradě do hotelového areálu po uzbecku „CHORVOQ OROMGOHI“ který vlastní prezidentova dcera napůl s nějakým bezvýznamným podnikatelem, který to platil – říkáme tomu Uzbekistan s r.o.
Takže po poledni jsme dorazili do hotelu a náš vůdce Albert a piloti vrtulníku nás hned začali lákat ať na to vlítnem hned (asi už něco tušili), takže cca 30 minut od příjezdu do hotelu jsme nasedali natěžko v lyžařském s lyžema, pípákama a ABS batohama do autobusku směrem k vrtulníku.
Během následujících 3 hodin unavení a rozhození po cestě jsme jeli jsme dolů celkem 3x. Albert s Antonem nás honili ať jedeme co nejrychleji. Když jsme jeli už potřetí a všichni už jsme byli zpoceni jak myši a dost zvadlí tak nás náši vůdci začali honit ještě o trochu více. A skutečně – mraky se zatahovali čím dál tím rychleji. Naši guidové se obávali, že by vrtulník také nemusel odletět zpět na základnu. To odpoledne jsme nalététali, resp. najezdili 4300 výškových metrů. To jsme ještě netušili, že to bylo během našeho pobytu v Uzbekistánu poprvé a naposled.
Vrtulníkem jsme štastně sletěli zpět na heliport u hotelu a krátce poté se zatáhlo, spadla mlha a začalo pršet a tak to také více méně zůstalo skoré celý týden…
Ten den večer přicestovala na hotel talé skupina francouzů – ti měli obrpech – neletěli ani jednou!!!
To my jsme létali a lyžovali alespoň to první odpoledne.