Toto je náš hotel v Samarkandu, kam jsme dorazili po cca 7 hodinách jízdy z naší základny - horského hotelu u Charvaku, cca okolo 1 hodiny ráno.
Ráno, po snídani nasedáme do našeho autobusku s místním průvodcem a vyrážíme na prohlídku Samarkandu. A samozřejmě - prší...
První zastávkou je Guri Amir mausoleum.
Vnitřní dvorana mausolea.
Kompletně a krásně zrestaurované vnitřky.
Na pozlacení ornamentů uvnitř mausolea prý padlo 7kg zlata.
Nad touto strukturou kopule jsme si poněkud lámali hlavu - jak to vlastně dělali.
Registan - náměstí s mešitami určitě nejvýznamější památka v Samarkandu a kdoví, jestli ne v celém Uzbekistánu. Nalevo Ulughbek Medressa, uprostřed Sher Dor Medressa a vpravo Tilla-Kari Medressa - doufám, že jsem to nepopletl.
Nevím přesně co to je Medressa, ale je to něco mezi mešitou a islámskou universitou.
Žebrající Uzbečky.
Nádvoří Ulughbek Medressy.
Ornamenty.
Pro změnu nádvoří Tilla-kari Medressy.
Uvnitř Sher Dor Medressy dámy tkají koberec.
Tento má prý něco přes 100 uzlíků na čtvereční cm, to už je solidní...
Policajti v Registanu mají bussines - za 3-4 USD vás nechají vyjít nahoru na minaret odkud je takovýto výhled - Sher Dor (Lion) Medressa.
Výhled na město - tenhle pohled sice nevypadá úplně zle, ale jinak je to ošklivé město, stejně jako Taškent. Jo Praha je Praha.
Nádvoří Sher-Dor Medressy a pohled na studentské pokojíky.
A na závěr prohlídky Registanu umělec, který hraje skoro na všechno.
Další mešita - Bibi-Khanym dokončena krátce před Timurovou smrtí, jedna z nejvyšších islámských mešit na světě - vstupní brána - na obrázku je 35m vysoká.
Mešita nemešita - nedostatek slunce navozuje deprese, únavu a apatii - to se stalo Ondrovi, ale bylo nás takových více.
Hřbitov a vpravo Shahr-i-Zindah hrobka Qusam ibn-Abbasa bratra proroka Mohammedova.
Diskutující babky u vchodu k hrobce.
Ona ta hrobka Qusam ibn Abbase je vlasně komplex hrobek a svatyní, kde je pohřben Timur a Ulughbekova rodina a přátelé.
Po vystoupání schodů je jich tuším 34 a myslím, že to číslo je nějak důležité se naskytne pohled na vlastní areál hrobek - působivé.
Pohled směrem k východu.
Krásné usmívající se uzbecké dívky.
A všude kolem krásně zrestaurované mozaiky.
A na zdech supersložité ornamenty.
Cestou zpátky do hor musíme natankovat - zdá se, že 1 litr nafty je za 495 sum, což je cca 10 Kč.
Po 3 dnech vyčkávání, poflakování se v hotelu a doufání, že se počasí oproti předpovědím zlepší si většina z nás řekla, že předpověď na následující den je tak špatná, že se opravdu nedá doufat, že se počasí zlepší natolik, že by se dalo létat a tak jsme se dohodli, že pojedeme na výlet do Samarkandu – jednoho z významných uzlů na slavné hedvábné stezce.
Z hor od Charvaku je to okolo 500 km a cesta místy pěkná a místy značně rozbitá trvá 6-7 hodin. Vyráželi jsme na noc. Sice nás vnitřně trochu tížila představa, že zatímco my si budeme prohlížet Samarkand dojde k náhlému vyjasnění a zbývající účastníci zájezdu co s námi nejelí si budou létat vrtulníkem a užívat si prašanu, no ale jeli jsme.
Ke zlepšení počasí nedošlo – ani v horách ani v Samarkandu, takže jsme prohlídku města absolvovali víceméně za deště a pošmourna.
Samarkand nebo také Samarqand je cca 300 tisícové město, v němž kromě pár historických památek zřejmě není nic zajímavého. Je tedy pravda, že Registan – náměstí se 3mi Medressami působí opravdu impozantně, také Shahr-i-Zindah hrobka bratra proroka Mohammedova a Timura a Ulughbekova rodina je rovněž velmi zajímavé a působivé místo a i pár dalších míst rozhodně stojí za to vidět.
To co mě ale fascinovalo nejvíce je fakt, že tyto památky byly prakticky zcela zničeny (fotografie původního stavu byly vidět v expozicích na místě, ale lze je nalézt i na internetu) – vlivem častých zemětřesení a asi i vlivem celkové devastace země. Tyto památky byly v posledních cca 40 letech – patrně za peníze UNESCO znova postaveny. Takže to co je vidět na fotografiích jsou v podstatě novostavby, které vypadají velmi věrohodně, že jsou stovky let staré…
No a po prohlídce města jsme sedli do autobusu a jeli zpátky do hotelu – zpátky to šlo o něco rychleji – cesta trvala jen 6 hodin. Určitě to bylo lepší než sedět na hotelu a přemýšlet proč není hezky a proč mi to to počasí dělá.
