Z přístavu jsme jeli několik kilometrů po hrázi slaného jezera, které přímo sousedí s mořem. Odtud jsme pokračovali stále rovně a dojeli jsme do hlavního města Tuniska - do Tunisu a dokonce na hlavní třídě - cosi jako Václaváku.
Pěší zóna uprostřed a na konci monument s hodinami, které mi nápadně připomínají Londýnský Big Ben.
Tuniský Big Ben s Fandou a státní vlajkou.
Detail věže.
Městská chlouba - divadlo.
Hlavní třída v Tunisu v noci.
Druhý den ráno v tržnici před medinou.
Něco jako prodejna "Ovoce zelenina"?
Začínáme prohlídku mediny. Ten pán u mapy mediny je náš průvodce, se kterým jsme se seznámili včera a který nám i pomohl najít příjemný levný hotel téměř v centru města.
Vchod do domu v medině. Medina je, jestli tomu správně rozumím termín, kterým se obecně označuje arabské staré město. Ta zdejší Tuniská je zapsaná na seznamu památek UNESCO.
Nádvoří jakéhosi muzea.
Minaret.
Latinkou, nebo arabsky?
Úzké až křivolaké uličky, ale půvabné.
Mešita.
Státní obchod - hlavně s kobercema.
Vedoucí obchodu spolu s naším průvodcem nám ukazují fotku z návštěvy tohoto obchodu naší paní prezidentovou - Livií Klausovou. Byla tu 2 dny před naší návštěvou...
Společné foto s panem vedoucím.
Královská postel - pozlacená. Doufám že ta pěticípá hvězda znamená něco jiného než jsem zvyklý.
Rušná nákupní ulička.
A již vycházíme z mediny k novému městu. Vzhledem k tomu, že Tunisko je bývalá francouzská kolonie a stále se tu mluví francouzsky, tak se to jmenuje "Ville Nouvelle".
Ville Nouvelle
Zde stojí ministerstva a úřad vlády.
Ještě pozůstatek z výzdoby při příležitosti návštěvy českého prezidenta před několika dny.
Cestou zpátky z tuniských cest jsme se stavěli v osadě Sidi Bú Saíd. Je to malebná osada na útesu, severně od Túniského přístavu. Dnes je to už součást hlavního města Túnis.
Následuje série velmi fotogenických dveří v Sidi bú Saíd.
Maják na vrcholku útesu.
A zdejší hřbitov.
A na samý závěr tuniské slečny.
Tunis (vlastně správně Túnis) je hlavní měst Tuniska.
Celkem logicky jsme se v něm vyskytovali 2x. Po příjezdu a před odjezdem.
Túnis má asi 0,5 miliónu obyvatel. Dělí se hlavně na Medinu (cosi jako staré město, které vybudovali a kde stále žijí původní obyvatelé – arabové) a Ville Nouvelle (Nové město, které vybudovali po svém příchodu (během koloniálního dělení světa) do Tuniska Francouzi.
Po příjezdu do Tuniska, opuštění trajektu a překonání celních obtíží (Tunisko je tak trochu diktatura s socialisticko africkými rysy). Blížil se večer a my hledali v Túnisu nocleh. Po chvíli bloudění jsme se domluvili s chlapíkem, který nás dovedl k lacinému, ale slušnému hotelu Salambo jen pár metrů od hlavní túniské třídy – zdejšího Václaváku. Další den nám chlapík dělal průvodce po Medíně (zapsaná na seznamu UNESCO).
Po týdnu a mnoha stech kilometrech po Tunisku jsme se vrátili do Túnisu, abychom se nalodili na trajekt. Protože jsme měli čas, navštívili jsme ještě přímořské městečko Sidi Bú Saíd (také na seznamu UNESCO) a je vskutku malebné a plné turistů. V současnosti již je Sidi Bú Said již součást Túnisu.
Odtud jsme již směřovali k lodi a projeli jsme okolo ruin Kartága, které také leží na území Túnisu. Jeli jsme také okolo prezidentského paláce, který se nalézá je kousíček od Kartága a zde jsme nesměli ani stát, natožpak fotit – hned na nás vystartovali prezidentovy gorily…
Na to, že jsme se městům vlastně chtěli vyhnout, jsme v Túnisu byli docela dlouho…
