Z Uyuni do Potosí

Městečko Uyuni je mimo jiné významný železniční uzel a připomínky jsou na každém kroku. Obr-001
Prodejna bolivijského textilu - paní se nechtěla fotit. Prodejna bolivijského textilu - paní se nechtěla fotit.
Hřbitov vlaků je asi 3 km za Uyuni a je to zdejší hlavní turistická atrakce. Obr-005
A jsou zde velmi zajímavé stré kousky. A jsou zde velmi zajímavé stré kousky.
Pohled na Uyuni ze silnice na Potosí. V dáli je vidět salar. Pohled na Uyuni ze silnice na Potosí. V dáli je vidět salar.
Městečko Porco - dole ve 4000 m je jedna část a a o 100 výše druhá. Městečko Porco - dole ve 4000 m je jedna část a a o 100 výše druhá.
Přístup k termálním lázním. Přístup k termálním lázním.
Narazili jsme na lázně cestou z Uyuni. A jsou asi 25 km před Potosí. Voda měla dobře 40 °C. Velmi příjemné. Obr-012
Paní parcuje maso a suší. Paní parcuje maso a suší.
Potosí. Uprostřed vyhlídková věž. Potosí. Uprostřed vyhlídková věž.
Pohled na Potosí vzadu nahoře historické centrum s místním Václavákem. Pohled na Potosí vzadu nahoře historické centrum s místním Václavákem.
Vesničky cestou. Vesničky cestou.
Close

V Uyuni jsme strávili 2 noci v hostelu Avenida na ulici Avenida Ferroviaria a stálo to směšné peníze – žádný luxus, ale jako základna dobrý. měli jsme postel s dekami a měli jsme kde zaparkovat motorky, aby nestály na ulici.

Před odjezdem z Uyuni jsem neopomněl fotit artefakty na Av. Ferroviara připomínající, že Uyuni je významným železničním uzlem a samozřejmě jsme nemohli opomenout navštívit tu největší místní atrakci a to hřbitov vlaků . Aktuálně se prý uvažuje o tom, že se hřbitov vlaků přebuduje na muzeum.

Etapa do Potosí byla relativně krátká něco přes 200 km a navíc nás po téměř 1000 km ofroadu – prašných cest plných děr, výmolů a rolet mile překvapila kousek za Uyuni krásná nová asfaltka – sice placená, ale nás pustili s hláškou „motos no pagar“ bez placení. Hlášku jsme si zapamatovali a mockrát jí použili…

Cesta byla krásná – pěkný asfalt a plno zatáček – motorkářův sen – vše ve výšce okolo 4000 metrů.

Mimochodem jsem během cesty zaregistroval, že existence většiny měst po cestě je založená na faktu, že je tam nějaký důl na rudu obsahující patrně barevné kovy a navíc město je v podstatě postavené okolo tohoto dolu. Potosí nevyjímaje (těžilo se zde dříve stříbro, dnes cín). Centrum Potosí vypadá ovšem starobyle a tak nějak koloniálně – inu založili ho Španělé v polovině 16 století…

V každém případě zde v Potosí jsme prvně absolvovali ochutnávku dopravního chaosu v bolivijských městech. Spali jsme v hotelu Nobleza. Cena dobrá ale s noblesou to nemělo pranic společného.

A ještě jedna drobnost – koupil jsem si zde bolivijské víno – nebo jsem si to alespoň myslel – za pár boliviánů , tedy pár korun. Nešlo to ani pozřít natož pít.