Pohled na kousek města Safranbolu.
Přestávka na oběd - a hádejte co jsme si dali? Kebab!
Typické stavby domů, které dobře prezentují tehdejší rozkvět Otomanské říše.
Díky tomu je město zapsáno v seznamu světového dědictví UNESCO.
A v domech se samozřejmě normálně bydlí. Popřípadě jsou v nich hotely - neboli otely.
Hrad nad městečkem Boyabat.
Mnoho kilometrů jsme jeli podél řeky Gokirmak a míjeli jsme tisíce rýžových polí.
Dechberoucí pohled na přehradu Altinkaya.
Město Ordu - pohled na Černé moře z hotelu Anemon.
Od moře stoupáme údolím řeky Dogankent, kde na asi 70 km je zbudována kaskáda cca 10 přehrad. Fascinující.
Domy ve strmých kopcích - a nevedou k nim žádné viditelné cesty - jak se tam dostávají? A co nákupy?
Ůdolí je místy opravdu úzké a strmé.
V dáli přehradní hráz.
Jedná z nádrží.
Další - malebná nádž. Plná sádek na ryby.
Poté co jsme se vyšplhali k vchodu do klášteru Sumela jsme zjistili, že je taková mlha, že skoro nic neuvidíme. A i kdyby mlha nebyla, tak známý dramatický pohled kláštera nad skálou je vidět jen z vrtulníku...
Tak aspoň vodopád zjemněný trošku delším časem uzávěrky...
V tomto úseku cesty jsme měli plánované body zájmu a to Safranbolu – město s unikátní architekturou domů, které se dostalo na seznam světového dědictví UNESCO, stejně jako klášter Sümela – který se nám příliš nevyvedl – pršelo, byla zima a mlha a moc jsme toho neviděli…
Nicméně jak známo události neplánované se často povedou lépe než plánované. V této etapě pro nás bylo velmi příjemným překvapením jízda
● údolím řeky Gokirmak, která byla lemována tisíci rýžovými políčky a množstvím čapích hnízd s hnízdícími čápi.
● dále pak stoupání údolím řeky Dogankent, cestou ke klášteru Sümela kde na úseku dlouhém asi 70 km je zbudováno asi 10 přehrad…
Od kláštera Sümela, který se nachází v nadmořské výšce cca 1.200 m jsme sjeli k Černému moři a po pobřeží jsme tureckou riviéroumísty docela moderní projeli až do Gruzie.
