Valparaiso
Těchto posledních pár dní po velkém fyzickém, ale i duševním, vypětí bylo zejména o uvolnění, odpočinku a doplňování kalorií. V autopůjčovně jsme si půjčili auto a navštívili jsme 2 známá letoviska Jižní Ameriky – Viňa del Mar a Valparaiso, projížděli jsme krajem Tarapacá – kde umí fakt dobré červené víno – inu hodně slunce.
Když jsme se vraceli z národního parku Aconcagua, který v podstatě leží na chilsko-argentinských hranicích, ale vstupuje se do něj z Argentiny, tak po překročení hranic do Chile se přijíždí do jediného významného zimního střediska v Jižní Americe a to do Portilla. Odtud vede silnice do Santiaga a v neuvěřitelných serpentinách klesá na velmi krátké vzdálenosti o více než 600 výškových metrů.
Na toulání po pobřeží Chile se mi v Santiagu podařilo půjčit auto, což bez znalosti španělštiny nebylo nic jednoduchého jezdili jsme ve 3 – já s chotí a Bambus a ve Vina del Mar jsme zastavili u pláže, kde jsme viděli ležet spousty lidí. Napadlo nás tedy, že by bylo fajn se vykoupat. Ale ouha, voda byla pekelně studená – odhaduji to tak na 10-15°C – takže to fakt nešlo. Pak jsme začali pátrat, kde je chyba. Skutečně se v moři nikdo až na pár dětí nekoupal. Lidi se tu chodí skutečně jen opalovat na pláž, protože moře je studené, neboť západní pobřeží Jižní Ameriky je omýváno studeným Humboltovým proudem.
Ve Vina del Mar jsme strávili i jednu noc, v jednom hotýlku. Zde jsme také pochopili, že Pinochet ač osvícený diktátor, který dokázal pozvednout Chile na daleko ekonomicky nejsilnější a nejrozvinutější zemi v celé Jižní Americe, tak podcenil jeden důležitý ekonomický parametr a to existenci střední třídy. V hotelu byl ospalý a neochotný personál – hotel patrně patřil do nějaké hotelové sítě, které patřila nejakému velkopodnikatelovi, který se o svůj majetek nebyl schopen starat tak, aby to fungovalo jak má. Kdyby ten hotýlek patřil nějakým drobným vlastníků, tak ti by si fungování nepochybně zajistili…
Nestihli jsme si pořádně prohlédnout vinice spojené s ochutnávkou v Maipo Valley – snad příště…