Po návratu do Caracasu jsme řešili co dál a prohlíželi nabídky místních cestovek na letišti a volba padla na Canaimu a vodopád Salto Angel.
Z Caracasu jsme letěli linkou (Boeing 737) za cca 100 USD na osobu do města Ciudad Bolívar a odtud malou Cessnou do vesnice Canaima. Přistáváme.
Laguna s vodopády v Canaimě.
Na letišti v Canaimě jsme si pronajali tuto Cessnu na prohlídku vodopádu Salto Angel cca 100 USD/osoba. bylo tam málo lidí, nebyl s tím žádný problém.
Už letíme - pod námi laguna s vodopády Hacha el Sapo u vesničky Canaima , kterou vytvořila řeka Carrao.
K salto Angel je to cca 50 km vzdušnou čarou a musíme proletět Dáblovým kaňonem, který rozděluje stolovou horu Auyantepui na dvě poloviny.
Řeka Carrao pod námi.
Z výšky je to přehledné, ale na řece je určitě jednoduché bloudit v různých ramenech.
Už letíme nad stolovou horou.
Pod námi a pod horou se klikatí řeka Carrao.
Salto Angel - voda padá 979 m. Nejdelší vodopád na světě.
Vodní tříšť vodopádu dělá duhu.
Pilot měl dobrou náladu a tak jsme letěli podél vodopádu střemhlav dolů, kabinou k vodopádu, abychom si to mohli lépe nafotit. Úžasný zážitek ve všech ohledech.
Začátek vodopádu.
Pohled k Canaimě.
Prolétáváme těsně nad sedlem ve stolové hoře - taky dost dobrý.
Už se vracíme, pohled na vodopády v Canaimě.
Jdeme po svých na prohlídku vodopádů v laguně v Canaimě.
U laguny je i pláž na koupání.
Lagunu přejíždíme lodičkou.
A za chvilku vystupujeme u vodopádů.
Pod vodopády vede cestička.
Už jsme skoro pod vodopádem.
Už jsme tam - pod vodopádem.
Místy lze i vidět ven.
A vycházíme ven. Randál tam byl pořádný...
Odpoledne jedeme na půldenní výlet těmito lodičkami - říká se jim "curiara" proti proudu řeky Carrao směrem k Salto Angel.
Pohled od řeky na stolovou horu Auyantepui.
Stovky zelených motýlků u řeky.
Procházka na břehu pod stolovou horou.
Náš kormidelník a průvodce.
Nádherné výhledy na stolovou horu.
Nikdy bych nevěřil, že je možné vyjíždět lodí takové skalnaté peřeje a už vůbec ne takovouhle. Ale fakt je, lodní šroub mají docela otlučený.
Technika je taková, že se s lodí rozjedete proti peřeji a když jste těsně u kamenu, tak zvednete šroub nahoru a spoléhate na setrvačnost. Na obrázku je loď, které to nevyšlo.
Slunce zapadá. Náš kormidelník teď dělá háčka.
Západ slunce na řece Carrao.
Na procházce v Canaimě - co je to?
V Canaimě jsme bydleli zde. Odlétáme...
Po prohlídce Caracasu odletěli na zájezd od místní cestovky – no zájezd, měli jsme letenky a poukaz na ubytování, ale jinak jsme se o sebe museli starat sami, ale nebyl to problém. Letěli jsme linkovým Boeingem 737 do hlavního města státu Bolívar – Ciudad Bolívar (po Simonovi Bolívarovi se tu jmenuje kde co, asi něco jako pro nás Jan Žižka nebo tak), odtud jsme po přespání v hotelu blízko letiště odletěli další den dopoledne malou Cessnou do Canaimy. Ono to na mapě tak nevypadá, ale letěli jsme více než 2 hodiny a už tento let byl docela zážitek.
Venezuela je obroská země a má veliké zásoby ropy. Tyto fakty nejspíše způsobují, že létání je ve Venezuele velmi běžné a hodně rozšířené a dostupné a hlavně laciné.
Po příletu do Canaimy jsme nemarnili čas, naše věci jsme si schovali v depositu na letišti a hned jsme si domluvili let další Cessnou nad vodopád Salto Angel. Platili jsme tuším 100 USD na osobu a let k vodopádu vzdáleném cca 50 km od Canaimy a zpět trval něco přes hodinu. Výhledy na klikatíci se řeku Carrao, vodopády v laguně u Canaimy a stolovou horu byly nádherné a samy o sobě by stačily na hluboké zážitky. Pohled na vodopád Salto Angel, který je 979 m vysoký a je nejvyšší na světě byl v podstatě takový bonus.
Úplně nejvíc ale byl sice jen chvilku trvající, ale střemhlavý let kabinou směrem k vodopádu, tak abychom si ho mohli lépe a zblízka prohlédnout jak nám říkal pilot, asi si to chtěl také užít.
Po vyhlídkovém letu jsme se ubytovali a následující den jsme absolvovali prohlídku vodopádu v laguně řeky Carrao u Canaimy. Na této prohlídce samozřejmě kromě fantastických velikánských vodopádů bylo zajímávé to, že prohlídka vede cestičkou pod vodopádem – mezi skálou a padající vodou.
Odpoledne jsme pak jeli na půldenní výlet lodičkami z vydlabaných kmenů poháněných závěsným motorem, říká se jim curiara. Do lodí jsme nastupovali nad vodopády a jeli jsme proti proudu řeky Carrao. Zajímavá vyjížďka – viděl jsem prvně říční pralesní vegetaci. To co nás ovšem zaujalo nejvíce bylo, jak s těmito skoro 10m dlouhými loděmi jsou schopni zdolávat peřeje proti proudu. Nikdy bych nevěřil, že to jde, ale jde to.
Po návratu z lodičkového výletu v podvečerních hodinách jsme přespali v našem hotelu u laguny a druhý den jsme odletěli do Caracasu a domů.
