Vyrazili jsme z Playa Girón na výlet do Trinidadu, hned za humny panelák, který mi připomněl staré časy.
Banánové plantáže jsme ovšem viděli prvně.
Že je zde mechanizace v zemědělství na vysoké úrovni mě nepřekvapilo, to co mě zaujalo je ty trubky, na rozvod vody jsou z bambusu - no ale proč ne.
Takhle vypadá banánová palma zblízka.
Cestou jsme míjeli obrovská pole cukrové třtiny, asi to bude něco jako v našich podmínkách cukrovka a kukuřice...
Většinou jsme jeli po dlouhých aliduprázdných asfaltkách, kde se dalo i mnoho minut nepotkat ani jedno auto.
A vjíždíme do botaniké zahrady "Jardín Botánico de Cienfuegos".
Pojeli jsme městem Cienfuegos, z nějž už vidíme jen obrovskou chemičku.
Je zde nejúplnější kubánská sbírka tropický rostlin a mají to tu moc hezký...
Jen pár obrázků pro ilustraci.
Gigantický bambusovník
Obří palmy.
Cypřiše či co to je...
Některé sromy a keře krásně kvetly.
Stromokeř.
Ač to nevypadá strom to byl obrovský.
Stromový propletenec.
Už jsme v Trinidadu a jsme na obědě v privátu u místních. Zde bydlí, místnosti jsou kóje bez stropu. V jedné takové k´jí mají i prase.
Kóje mají látkové závěsy, díký horku, které tu bylo tomu docela rozumím. U tohoto stolu jsme obědvali - za cca 10 USD na osobu. Langusta byla vynikající...
Procházíme se méně frekventovanými uličkami Trinidadu.
To už je pro změnu ulička pro turisty, plná krámků.
Krásné barevné obrázky na prodej.
Nebo snad raději vyřezávané sošky?
Celkem běžný dopravní prostředek.
A to už jsme v samém centru Trinidadu, na náměstí Plaza Mayor. Nejspíše kvůli těmto místům je město tak navštěvované a na seznamu UNESCO. Pohled na hlavní městský kostel "Iglesia de la Santisíma Trinidad"
Pohled od kostela na náměstí dolů.
Pohled z náměstí nalevo od kostela je "Museo de Arquitectura Colonial".
A jdeme dál, cestou míjíme odpočívajícího buldoka.
A blížíme se k "Museo de la Lucha Contra Banditos", kde hlavní atrakcí není museum, ale vyhlídková věž s krásným výhledem na město a okolí.
I když výbava kontrarevolucionářů, neboli banditů, kteří zde působili po revoluci v r. 1959, je také docela zajímavá.
Výstup po zchátralém schodišti okolo zvonu je atrakce sám pro sebe. Ovšem výhled, to je krása. Náměstí Plaza Mayor jak na dlani.
Pohled na jihozápad - k moři.
Pohled na severozápad k horám - tudy chceme jet zpátky na základnu Playa Girón.
Koneckonců stejnou výbavu používala i vládní vojska.
Když jsme si půjčili auto v půjčovně, tak Trinidad byl cílem naší cesty, ale jak se říká, že cesta může být cíl, tak pro mě byla nejvěším zážitkem vlastní cesta, přes kubánský venkov. Fascinovali mě liduprázdné silnice, plantáže cukrové třtiny, neuvěřitelná zemědělská mechanizace a samozřejmě lidé okolo. My jsme pro ně nejspíše byli také pořádná atrakce.
Trinidad splnil naše očekávání a zlatý hřeb našeho celodenního výletu byl oběd na privátu (zřejmě je to v Trinidadu dovolený druh podnikání) kdy jsme krom jiného měli k obědu čerstvou langustu. To my rádi…
