Navečer jsme stoupali k chatě Prielschuthaus a viděli jsme zalesněný svah pod nákladní lanovkou smetený od jarní laviny.
Lavina musela být opravdu veliká.
Tomáš u vodopádu.
Přespali jsme na Prielschutzhausu bohužel 2x - první den pršelo tak, že nemělo smysl ani vycházet ven. 3. den jsme vyrazili a po chvilce nás potkal kamzík.
Původně jsme měli v plánu ferátu na Grosses Priel, ale protože bylo mokro, zvolili jsme jednodušší variantu - ferátu na Spitzmauer. Pod námi Prielschutzhaus.
Cestička klečí po chvíli přechází v cestičku po skalkách a místy i po sněhu.
A sněhu je ještě docela dost.
Už jsme na ferátě a díváme na vrtulníkové cvičení horských myslivců. Je to zajímavé vidět letící vrtulník pod sebou...
Vzdušnější úsek, ale kramle jsou pohodlně na nohu, žádné prostocviky.
Hluboko pod námi se leskne střecha Prielschutzhausu.
Na vrcholu Spitzmaueru - 2420m. Tomáš s Irenou si na to sedli.
Pohled z vrcholu do údolí. Vpravo dole je vidět Hinterstoder.
Irena se potřebovala cestou dolů zchladit. Nebo že by dělala andělíčka?
Abychom se nevraceli stejnou cestou, tak jsme museli obejít horu Weitgrubenkopf. To je myslím ona.
Pohled zpátky, jsme kousek pod sedlem a díváme se na Spitzmauer.
Občas jsme museli svah traverzovat po sněhovém poli a občas to bylo hodně prudké a my se neměli jak se jistit. Trochu jsme se vybáli.
Tady jsme se ale v klidu sklouzli. Jsme kousek nad chatou a jdeme dolů, domů.
Začátkem července 2005 – o svátcích Cyrila a Metoděje, jsme se rozhodli vyrazit na farátu na Grosses Priel znova. Potřebovali jsme se s chotí rozchodit a rozlézt před naším tradičním ferátováním v Dolomitech, Tomáš jel s námi.
Cestou z parkoviště nad Hinterstoderem na Prielschutzhaus nás zaujalo, jak zřejmě obrovská lavina na jaře vyčistila polovinu svahu pod nákladní lanovkou na chatu – místy až na hlínu. Lesáci toho dosud moc uklidit nestihli.
Bohužel nám počasí 2x nepřálo a uvěznilo nás na celý den na chatě.
Po dni nudy, společenských her a pochlastávání jsme vyrazili, ale bohužel na ferátu na Grosses Priel jsme nemohli – bylo moc mokro a tak jsme zvolili náhradní variantu – feráta na Spitzmauer. Nebylo to nijak zvlášť obtížné a docela se nám to líbilo.
Celkově nás překvapilo, kolik bylo začátkem července nahoře sněhu.
