Jako obvykle - v sobotu nad ránem z Prahy a před polednem na lyžích. Vyrážíme z vesničky Lessach, cca 20 km jižně od Schladmingu. Příjezd do Lessachu je ale od západu, kde se sjíždí z dálnice A10 na Tamsweg.
Cíl naší sobotní túry na nás vykukuje hned od začátku. Je to kopec, který se jmenuje Gumma.
O chvíli později už Gummu vidíme celou.
A pod námi jako na dlani malebná vesnička Lessach.
Kudy k cíli je celkem jasné...
Na druhé straně údolí kde leží Lessach je vidět náš zítřejší cíl, dost populární skialpový kopec Preber - a je to i celkem vysoký kopec - 2720m. I když na to tvarem vůbec nevypadá.
Olga zahájila cestu k cíli po sjezdovce, ale i tak je to dost do kopce.
Zhruba po 2 hodinách šlapání se cesta narovnává, jdeme po lesní cestě a před námi první postupný cíl - Wildbachhütte.
Wildbach Hütte je jak perníková chaloupka a mají otevřeno - dáváme si pivo.
Olga se drobně zpozdila, ale tohle ji zrychlilo...
Poslední část stoupání je vyfoukaná, ledovatá a strmá - nasazujeme haarscheizny.
Místy se i trochu trápíme.
Ale vrchol Gummy už je blízko.
A ty výhledy...
Postupně všichni dorážíme k vrcholu.
Místy je mlha a fouká.
Ale nakonec se všichni fotíme u vrcholvého kříže Gummy - 2320m.
Za vrcholkem Gummy je ještě jeden - Kreuzhohe - 2560m. Je tam sice značená cesta, ale vidím to spíše na léto. Na lyžích se mi to opravdu nezdá.
Olga nechala lyže o notný kus níže a o chvíli později doráží - pěšky.
A pak už následuje sjezd až do vesnice. Vrchol Gummy opouštíme něco po 16tá hodině.
Kostel v Lessachu je večer krásně osvětlen.
Druhý den ráno už v 9,00 nasazujeme lyže. Přeci jen, chceme do večera dojet do Prahy.
Nejprve jdeme lesem a po cestě.
Zhruba po 1 hodině a cca 300 výškových metrech vycházíme z lesa a míjíme Preberalm.
Závěrečný úsek je hodně vyfoukaný a skalnatý, takže sundaváme lyže a jdeme pěšky. Cestou nahoru nefotili, nebylo co, byli jsme rádi, že vidíme alespoň pár metrů před sebe.
Při občerstvování u vrcholového kříže si kolegové všimli, že mám přimrzlý led na tváři, stihl jsem si ten led sundat včas - dříve než se udělaly omrzliny.
Pak už jen nezbytné vrcholové foto u kříže Preberu 2720 m a vzhůru dolů. Od auta na vrchol nám to trvalo cca 4 hodiny.
Od kříže už jen k lyžím a dolů. Sjezd dolů by byl krásný - čerstvý prašánek, široký svah, tak akorád prudký, no prostě téměř ideální podmínky. Potíž byla v tom, že jsme skoro nic neviděli... Udělala se taková mlhy a difůze, že jsme vlastně ani neveděli, kde je nahoře a kde dole. Našli jsme se až kousek nad hranicí lesa.
V roce 2005 vydalo nakladatelství Altimax knihu, kterou napsal Christian Schneeweiss a která se jmenuje „Nejkrásnější skitúry“.Kniha obsahuje popis mnoha skialpových túr v Rakousku. Takže z této knihy postupně vyzobáváme tipy na túry. Kritériem bývá předpověď počasí, složení skupiny a v neposlední řadě také náhodná volba.
Tak tomu bylo i tentokrát. Vyráželi jsme z Prahy nad ránem, směr Linz, Salzburg, okolo Bischofshofenu a z dálnice A10 jsme sjížděli na Tamsweg. Cílem byla vesnička Lessach.
Okolo 11 té hod jsme již byli na místě.
Bylo nás celkem 5 ve 2 autech. Kromě mě ještě moje choť, Zdeněk, Olga a Míra.
Pravdou je, že když se nám podaří přesvědčit dámy, aby s námi jeli, tak charakter túr je tak nějak předurčen. Pokud možno by to měla být túra, která se dá jít celá na lyžích, bez potřeby maček, lan a jiných komplikací. Měla by být po cestě, např. v polovině hospoda. Neměla by to být nikterak dlouhá túra – Prostě tak akorát. Přiznávám, že taková kritéria dost vyhovují i mě. Bohužel když nejedou dámy, tak se mě nikdo neptá.
Naším sobotním cílem byla Gumma – homolovitý kopec nad Lessachem, který ční do výše 2300m. Není třeba dalších slov, vše je zdokumentováno v popiskách pod obrázky.
Po návratu do Lessachu jsme si na kraji vesnice našli ubytování v příjemném penzionu i se snídaní (mám za to, že to bylo pouhých 18 EUR/osoba. Na to, že to bylo na jednu noc bez jakékoliv rezervace mi to přijde jako dost dobrá cena. No pravda je, že to tam moc turisticky atraktivní není.
Druhý den nás čekala túra na Preber 2740m a 1250m převýšení.
Vyráželi jsme z parkoviště od Prebersee. Cestou nahoru, ale hlavně cestou dolů jsme měli trochu problémy s orientací – mlha. Hlavně dolů při sjezdu, byl krásný prašan, který jsme si fakt mohli královsky užít, nebýt té protivné difúze, která způsobuje, že nevidíte, kde je zem a kde už ne a mozek, alespoň můj, to tak rozhodí, že ztrácím orientaci, kde je nahoře a kde dole a jsem schopen upadnout, i když stojím. Už jsem to párkrát zažil, ale vžycky mě to znova překvapí.
Nad hranicí lesa difúze zmizela, my jsme se zase našli. sjeli jsme k autům a hurá domů…
