Nástup na ferátu "Punta penia" , což je název hlavního vrcholu Marmolady je od přehrady Lago Di Fedaia. Přehrada se nachází mezi městečky Canazei a Malga Ciapela.
Zdejší lanovka od přehrady dramaticky zkrátí nástup k ferátě a je v provozu pouze v létní sezóně. Nástupní plošiny při nástupu nezastavují a ani nezpomalují - při nastupování je potřeba trošku popoběhnout a naskočit. Pokud chcete jet na jedné plošině ve dvou, je to drobátko honička, ale jde to. V pozadí jeden z mála ledovců Dolomit.
Pohled z plošiny lanovky na Lago Di Fedaia.
Připadáme si jak v krajině z "Pána prstenů". Vyrazili jsme ráno relativně brzy, cesta je dlouhá, teď je právě 9,00 hod.
Od přehrady na horní stanici lanovky je to 600 výškových metrů - jsem rád, že jsme to nemuseli šlapat. Teď už to jen stihnout zpátky včas, abychom se svezli i dolů.
Pohled na masiv Selly.
Z horní stanice lanovky k nástupu na první železa feráty je to cca 2 hod. Jednu hodinu to trvá sem, k ledovému poli. Dole se mi zdálo, že mačky nebudou potřeba, ale v půlce ledovce jsem si je sám rád nasadil, nahoře se dost hodily. Než jsme vyšli nahoru pod skálu a nasoukali se do postrojů, utekla další hodina.
Zezdola se to nezdálo, ale ledové pole je docela strmé... Irena si nasadila mačky rovnou, měla pravdu. To jen já jsem si naivně myslel, že to bez nich půjde...
Pohled z ocelového lana k nástupu.
A pohled směrem vzhůru. Cesta je pohodlná, velmi dobře zajištěná a nijak zvláště exponovaná.
Stoupáme vzhůru a je to znát. Pohled k ledovcovému poli, které jsme před chvílí vystoupali.
Pohled na masiv Selly podruhé.
Zátiší s ocelovám lanem.
Schody z ocelovách kramlí se zábradlím...
Feráta se vlastně jmenuje "Hans-Syeffert-Weg" a vede po západním hřebeni na hlavní vrchol Penia. Zde je vidět téměř kolmou jižní stěnu.
Asi už poslední hup před vrcholem.
Sice už to příliš do kopce není, ale je to ještě daleko. Nicméně už vidíme světélko na konci tunelu - v dálce už vidíme vrcholový kříž.
Vrcholový kříž na dosah a Irena chytá bronz (nebo tak něco).
Plechová bouda na vrcholu - ne není to bivak, je to skutečně chata v provozu a je si tu možné koupit jídlo a pití.
Vpravo od kříže a chaty je vidět horní stanicy lanovky z Malgy Ciapely. Odtamtud zpět do Malga Ciapely na lyžích je to 10 km a je to dobrý...
Vrcholové foto - Punta Penia 3343 m. Z horní stanice lanovky jsme vyráželi lehce p 9 té hodině a na vrchol jsme dorazili ve 13 hodin.
Lago Di Fedaia i chatu u horní stanice plošinové lanovky je z vrcholu krásně vidět, ale je to docela daleko.
Od kříže se nejprve jde po sněhovém poli ke stěně, kterou vede sestup k ledovci.
Pohled od sestupové stěny zpět k vrcholu.
Pohled ze vrcholu stěnu dolů na pěšinku vedocí po ledovci.
Už jsme na ledovci a chata horní stanice lanovky je už zase vidět a je o kousek blíž.
Jsme na ledovci a jsme navázaní. Podle doporučení Pita Schuberta žena jde první, protože je výrazně lehčí. Zde jsem se prvně propadl do trhliny. Sice jen jednou nohou a hned jsem se stihnul odkulit do bezpečí, ale i tak mě zamrazilo.
Pohled zpátky na davy v sestupové cestě po stěně na ledovec.
Už jsme skoro u lanovky, pohled zpět k ledovci, po kterém jsme sestoupili k vrcholu.
Už jen pár metrů po hladkých vápencových kamenech k chatě. U horní stanice lanovky jsme lehce po 16té hodině. Byl to krásný výlet s úžasnými panoramaty. Od auta na vrchol a zpět nám to trvalo cca 8 hodin.
Po našem neúspěšném a lehce provlhlém působení v Andermattu jsme se ze Švýcarska přesunuli do známých osvědčených a teplejších končin – do Dolomit. Cestou jsme přenocovali u Lago di Como, poté jsme se vykoupali u Lago di Garda a navečer jsme zakotvili v Canazei.
Předpověď na další den byla více než příznivá a tak jsme další den hned brzy ráno vyrazili na ferátu Hans-Seyffert Weg, která vede na nejvyšší vrchol Marmolady – Punta Penia.
Z Canazei se dojedeme autem k přehradě Lago di Fedaia, autem se přejede po přehradní hrázi – i když to trochu vypadá, že to není dovolené. Na konci hráze zaparkujeme na parkovišti u lanovky a vyjedeme ohrádkovou lanovkou 600 výškových metrů vzhůru, je zde i restaurace – Rifugie Pian dei Fiacconi. – 2626m.
Odtud traversujeme cca 1 hod. západním směrem po masívu Marmolady – vše je patrné z obrázku v popisu, až dojdeme k ledovci, po kterém je potřeba vystoupat nahoru až k začátku feráty. Na úpatí ledovce se mi zdálo, že nazouvání maček nebude třeba a tak jsem vyrazil bez nich. Irena měla jiný názor a nazula si je hned dole. Měla pravdu. Já jsem si mačky nazouval někde v půlce ledovce – ve svahu a s příslušnými obtížemi. Vystup po ledovci trval cca 1/2 hod.
Feráta začíná v cca 2900m. Samotný výstup po ferátě není nic obtížného, ale výhledy jsou dokonalé – teda když je hezky. Samotný výstup po ferátě na na najvyšší vrchol Marmolady – Punta Penia 3343m nám trval cca 2 hod.
Na této ferátové túře je bezpochyby nejobtížnější sestup. Tady začíná ledovcová túra se vším všudy – mačky, úvazky, být navázaný atd. A opravdu je možné se propadnout do trhliny – mě se to prvně v životě stalo. Sice jen jednou nohou a hned jsem uskočil stranou, ale i tak jsem se vyplašil. A navíc sestup je docela dlouhý. Z vrcholu k horní stanici lanovky nám to zabralo 3 hod.
Celkem nám to od auta a zpět trvalo cca 8hod.
Poloha feráty Punta Penia na mapě je v souboru, který je v hlavní úvodní části akce.
