Mongolsko

Pohled z hotelu Narantul, kde jsme byli ubytováni první a poslední den na třídu míru. Takhle na obrázku to nevypadá nijak strašně ale při pohledu zblízka je všechno špinavé a otlučené. Hotel byl ale slušný. Obr-001
Odbočka z hlavní cesty k národnímu parku Hustai, kde žijí koně Převalské. Obr-002
Zastávka při vyjíždce parkem. Zastávka při vyjíždce parkem.
Kemp v parku Hustai, kde jsme spali 1. den. Kemp v parku Hustai, kde jsme spali 1. den.
Detail stropu naší chatičky. Co to povídám jurty... Detail stropu naší chatičky. Co to povídám jurty...
Můj stroj, BMW 650 X Challenge, se kterým jsem strávil 12 dní cesty a 2400 km, z větší části offroad. Obr-006
Kamenné figury - nazývají se Ongon Stones. Kamenné figury - nazývají se Ongon Stones.
Další Ongon stones - asi 500 kamenů rozmístěných v v přímce - stáří přes 2000 let. Nikdo neví proč to tak je. Obr-008
Lednička v kempu na mongolský způsob. Lednička v kempu na mongolský způsob.
Představení mongolkých hudebníků hrajících na velmi zvláštní nástroje zvláštní hudbu. Byl to ale skvělý zážitek. Obr-010
Cesta směrem k Tsetserlegu. Cesta směrem k Tsetserlegu.
Výhled do krajiny a jednu pasteveckou rodinu. Výhled do krajiny a jednu pasteveckou rodinu.
Na podobných vozech se přepravovali jurty za časů Čingischána. Na podobných vozech se přepravovali jurty za časů Čingischána.
Orel na trhu v Charchorinu. Orel na trhu v Charchorinu.
Budhistický klášter Erdenedzu v Charchorinu postavený v místě bývalého Čingischánova hlavního města Karakorum. Hranični zdi okolo kláštera jsou postavené z kamenů a cihel rozbořeného města. Obr-016
Pohled na kempy u Charchorinu a řeku Orchon. Pohled na kempy u Charchorinu a řeku Orchon.
Město Tsetserleg. Město Tsetserleg.
A jedeme dál. A jedeme dál.
Tsagaan Nuur - Bílé jezero. Tsagaan Nuur - Bílé jezero.
Mohyly u jezera. Mohyly u jezera.
Jeden z mnoha brodů. Jeden z mnoha brodů.
Kráter vyhaslé sopky u Bílého jezera. Kráter vyhaslé sopky u Bílého jezera.
Cestou okolo Bílého jezera. Cestou okolo Bílého jezera.
Jdeme na návštěvu k mongolským pastevcům. Jdeme na návštěvu k mongolským pastevcům.
Sušení sýra - je to sladký! Sušení sýra - je to sladký!
Stanujeme na louce u horského potůčku a najednou přišel na navštěvu mladý honák. Obr-036
Zase krásný den a dáleké obzory před námi. Zase krásný den a dáleké obzory před námi.
Jargalant. Zde nám svařovali kolu u Furgonu - jednoho z našich doprovodných vozidel Obr-038
Cestou do Moronu - utkání v zápase. Cestou do Moronu - utkání v zápase.
Sjíždíme k Moronu. Dneska to bylo dlouhý ale už jsme blízko. Sjíždíme k Moronu. Dneska to bylo dlouhý ale už jsme blízko.
Městečko Hatgal u jižního okraje jezera Chovsgol. Zastávka na oběd. Městečko Hatgal u jižního okraje jezera Chovsgol. Zastávka na oběd.
Místní hotel a kadeřnictví. Místní hotel a kadeřnictví.
Jezero Chovsgol. Jezero Chovsgol.
Pohled svrchu na městečko Hatgal. Pohled svrchu na městečko Hatgal.
Vyjížďka okolo jezera při odpočinkovém dni. Vyjížďka okolo jezera při odpočinkovém dni.
Děti fasují dárečky - kluci samolepku, holky náušnice. Děti fasují dárečky - kluci samolepku, holky náušnice.
Dřevěný most Dřevěný most
Koně v řece. Koně v řece.
Klášter Amarbajasgalant. Jeden ze 4 nejvýznamějších v celém Mongolsku. Poblíž řeky Selenge a doslova uprostřed ničeho. Obr-056
Mladí žáci. Mladí žáci.

Počátkem druhé poloviny července jsme strávili 14 dní v Mongolsku na motorkách.

Výprava byla organizovaná a pořádal jí kamarád Pavel, který si v Mongolsku pořídil 8 terénních motocyklů BMW G650 X Challenge a vedle svých jiných aktivit v Mongolsku organizoval i motorkářské výpravy po Mongolsku. Bohužel už to skončilo

Mongolsko je velmi chudá a obrovská země (1,6 miliónů čverečních km) pro představu – je zhruba stejně velké jako Německo, Francie a Španělsko dohromady a Benelux k tomu… Žijí zde necelé 3 milióny obyvatel a z toho skoro polovina jich je v hlavním městě Ulanbátaru – mimochodem opravdu ošklivé a špinavé město.

Objevil jsem hezké stránky o Mongolsku , kde je možné se dočíst spousta zajímavých informací o této zemi, lidech a zvycích.

My jsme jeli tzv. severozápadní okruh s cílem – jezero Chovsgol, kterému se také říká malý Bajkal – je to jezero cca 150 km dlouhé a je od západního konce jezera Bajkal vzdálené asi 200 km.

Naše projetá trasa na Google mapách

Jelo nás 7. Bratři dvojčata Pavel (organizátor a vedoucí zájezdu) a Petr (zástupce vedoucího a lékař výpravy) – léky na střevní potíže jsme potřebovali opravdu všichni. Dále pak parta pražáků – moje maličkost, Vašek (Bankéř) a Špáča a nakonec brňáci Radek alias Karela David alias Oskar alias Cyril. Byli jsme skvělá parta a užili jsme si spousta legrace – kluci díky.

Měli jsme 2 doprovodná vozidla – Mitsubishi Delica – takový mikrobusek s náhonem na všechny 4 kola. V Delice jsme měli svoje zavazadla, stany, spacáky, jídlo a věci na vaření.
Delicu řídil slovák Štefan, který trvale žije v Ulanbátaru a v autě s ním jela jeho přítelkyně 20ti letá mongoská slečna Aza, která nám příležitostně dělala kuchařku.
Druhé vozidlo byl UAZ furgon – je to auto, které se vyrábí už snad 50 let a podle toho také vypadá, ale je laciné a lze jej všude opravit a má také náhon 4×4. V tomto autě jela náhradní motorka, díly, nářadí a benzín. Řídil to opravdický mongol ze stepí – Bagi, který mluvil jen mongolsky, takže jsme si moc nepokecali.

Na motorkách jsme ujeli 2400 km z větší části offroad po písčitých a rozbitých „polňačkách“ vyjetých ve stepi. Po těchto cestách jsme uháněli rychlostí okolo 60-70 km/h a protože cesty byli dost rozbité tak jsme stáli většinou ve stupačkách.

Motorky při tomto režimu jízdy dostávali těžkou nakládačku, takže jsme museli i dost často opravovat – tu utržený či uvolněný kabel od elektriky, uvolněné stupačky, zadřená brzda, urvaný ventilek u pneumatiky a tak. Ale s tím se počítalo – i proto jsme měli náhradní motorku.

Pohybovali jsme se celou dobu na jakési náhorní rovině ve výšce mezi 1500 – 2000 m. Byli jsme v národním parku Hustai , který je domovem pro koně Převalského, navštívili jsme budhistický klášter Erdenedz v Charchorinu, kolem něhož jsou postaveny opevňovací zdi z kamenů a cihel Čingischánova hlavního města Karakorum, které zde stálo. Kempovali jsme u nádherného jezera Tsgaan Nuur – Bílé jezero, navštívili pastevecké jurty, strávili jsme 2 dny u jezera Chovsgol – malého Bajkalu, navštívili jsme nádherný klášter Amarbajasgalant nacházejíci se osamocený hluboko uprostřed stepi a na závěr jsme měli mongolské narodní jídlo – kusy ovce vařené v jakémsi papiňáku s rožhavenými kameny s kusy brambor a mrkve – dobrý to nebylo, ale museli jsme to ochutnat. Ba i kumys – zkvašené kobylí mléko jsme pili!!! Zhruba polovinu nocí jsme spali pod stany a tu druhou v jurtách v kempech, které zde občas byly.

Ale to nejdůležitější, co jsme tu zažili je ten úžasný pocit z prostoru a samoty. Projeli jsme desítky opuštěných údolí, které tu jsou dlouhá třeba i 30 km a 6-7 km široká. Je to zvláštní pocit jet údolím, kterým vede 5 polních cest, každá jinudy a všechny stejným směrem, vy si jednu vyberete a po chvíli se otočíte do strany a vidíte, že kolega jede vedle vás ale třeba kilometr daleko… A po půl hodině se znova potkáte na konci údolí v sedle a před vámi se otevírá další údolí. Tak tohle je pro mě asi ten hlavní pocit a zážitek z Mongolska a zůstane mi nepochybně dlouho dlouho hluboko pod kůží…

A kromě toho jsme si opravdu dosyta zajezdili na motorkách offroad !!!