Po noclehu – stanování na pláži u Černého moře poblíž městečka Poti jsme vyrazili na Kavkaz – do národního parku Svaneti, který je rovněž v seznamu světového dědictví UNESCO.
Naším cílem bylo okruh přes NP Svaneti – do města Mestia, kam vede asfaltka.
Odtud již offroad – po cestě lesně polní plné bláta a kamení směr Ushguli.
Vzhledem k tomu, že nám vydatně pršelo tak to hodně klouzalo a byl to docela hardcore.
Protože jsme byli unavení, promoklí a začalo se stmívat, tak jsme se ubytovali u místních zemědělců v takzvaném Guesthausu.
Cena byla 50 lari (GEL) na osobu za noc včetně večeře a snídaně. 1 GEL = 11 CZK. Přišlo nám to hodně, ale pravda je, že jsme o ceně nevyjednávali…
Druhý den jsme chtěli dojet asi 5km do Ushguli a pak přes sedlo Zagar (2.620m) do Lentechi a dál do nížin a civilizace. Pan domácí nám vysvětlil, že teď v polovině května tam opravdu neprojedeme – že prý v průsmyku je silnice stále několik metrů hluboko pod sněhem a že sedlo začíná být průjezdné až koncem června.
Takže jsme jeli tou samou cestou zpátky…
Náš další kavkazský pokus byl do národního parku Kazbegi – chtěli jsme vidět horu Kazbek, která se tyčí nad městem Stepansminda(dříve Kazbegi). Město leží těsně u gruzínsko-ruských hranic.
Pravda ovšem je, že jsme do Stepansmindy nedojeli a Kazbek neviděli – byla mlha, lehce nad nulou a zdálo že bude co nevidět sněžit. Obávali jsme se, že když přespíme ve Stepansmindě, tak by se nám nemuselo podařit přejet sedlo Jvari (2500 m), tak jsme se asi 15 km před městem otočili a spadli zpět do nížin – spali jsme v hotelu před Tbilisi.