Great White

Sépie vějířovitá. Potápěli jsme se na lokalitě poblíž městečka Whyalla. Obr-001
Dorůstá délky až 50 cm a váhy přes 10kg. Dorůstá délky až 50 cm a váhy přes 10kg.
Pářící se sépie - inu hlavonožci. Pářící se sépie - inu hlavonožci.
Za lachtany šedými na lokalitě na severozápadním cípu Kangoroo Islandu. Za lachtany šedými na lokalitě na severozápadním cípu Kangoroo Islandu.
Téměř kelpový les... Téměř kelpový les...
Pro sledování žraloků byly na lodi 2 druhy klecí. Povrchová na zádi - na obrázku a podvodní. vzduch je přiváděn svrchu žlutou hadicí. Obr-016
Klec byla zavěšená na laně a kromě toho ji držely na hladině 3 hliníkové plováky. Do jednoho se právě zakusuje žralok. Pro pozorovatele uvnitř klece Vánoce. Obr-017
Toto je podvodní klec. Do klece se chodi s vlastní lahví. Klec spouští dolů jeřáb na ocelovém laně. Obvykle do cca 25 m. Klec je navíc ještě jištěna dalším lanem a v případě nouze, lze napustit plovák nad hlavou vzduchem a ten ji vytáhne nahoru. Obr-018
Většina pozorování žraloků proběhla u severního Neptunova ostrova. Většina pozorování žraloků proběhla u severního Neptunova ostrova.
Na krvavé zbytky ryb se lákají žraloci. Na krvavé zbytky ryb se lákají žraloci.

Z Klokaního ostrova jsme se vrátili do Adelaide, kde jsme si na hotelu vyzvedli tašky s věcmi na potápění (a že byli velké – 7mm tlusté neopreny pro pobyt v ve vodě, která má 16-18 st. C) zaberou hodně místa) a přesunuli se na letiště, kde jsme se setkali s ostatními účastníky žraločí expedice Rodneyho Foxe , kterou organizoval Kóta z Tethysu .

Z Adelaide jsme přeletěli krátkým letem do přístavu Port Lincoln, kde jsme se nalodili na loď Princess II na které společnost Rodneyho Foxe provozuje expedice za žraloky. Nás účastníků bylo 12 a k tomu pokud správně počítám 6 členů posádky včetně kapitána, kteří zároveň působili jako divemasteři.

Kromě Velkého bílého žraloka , ke kterému jsme se potápěli v kleci jsme se také potápěli ke kolonii pářících se sépií vějířovitých(Apama ) – největší svého druhu na světě a s hravými lachtany šedými

Pěkný článek o této expedici napsal Kóta
.

Když jsme měli to štěstí, tak nám žraloci čumákem naráželi do klece, občas jsme jejich zuby viděli ze vzdálenosti 30 cm. Klidně jsme si na ně mohli sáhnout. Ani nevím proč, ale nebál jsem se. Spíše jsem řešil, abych se k němu dostal z co nejlepšího úhlu a co nejlépe ho vyfotil.

A na závěr jeden tip – mám dojem, že jsem v hladinové kleci viděl velkého bílého více a lépe…

Když jsme měli to štěstí, tak nám žraloci čumákem naráželi do klece, občas jsme jejich zuby viděli ze vzdálenosti 30 cm. Klidně jsme si na ně mohli sáhnout. Ani nevím proč, ale nebál jsem se. Spíše jsem řešil, abych se k němu dostal z co nejlepšího úhlu a co nejlépe ho vyfotil.

A na závěr jeden tip – mám dojem, že jsem v hladinové kleci viděl velkého bílého více a lépe…