Žralok velrybí
Cendarawasih Bay je obrovská zátoka na severozápadě Papuy. A proč jsme jeli za žraloky velrybími právě sem, na konec světa? Vysvětlení jsem převzal z webu Tethys.cz :
Na světě je více lokalit, kde lze víceméně garantovat úchvatný zážitek, setkání s největší rybou světa. Ale v oblastech s jejich největší koncentrací, což je zejména mexický Yucatán či Filipíny, lze pouze šnorchlovat a jedná se o masový turismus, kde se přírodní zážitek změnil v plavecký souboj s ostatními šnorchlaři. Tam kde je vysoká pravděpodobnost setkání s velrybákem i během ponoru, např. Galapágy či Malpelo, žraloci obvykle jen proplují a o delší kontakt s potápěči nestojí. V Cenderawasih Bay si žraloci velrybí za desítky let zvykli zdržovat se pod domorodými rybářskými loděmi a živit se zbytky propadlými rybářskými sítěmi. Papuánci je dokonce občas pro radost krmí.
Indonéská vláda si uvědomila vyjímečnost tohoto místa a v roce 1993 Cendarawasih Bay prohlásila národním parkem a teprve v roce 2002 za mořskou chráněnou oblast.
Zde pěkný článek o Cendarawasih Bay.
Co mi ovšem hlava nebere, že jsme za celých 8 dnů našeho pobytu na lodi jsme nepotkali jedinou potápěčskou loď. Byli jsme v celé oblasti patrně sami!
Přiletěli jsme do Manokwari a za velrybákama jsme pluli skoro 150 nm (2 dny) na jih k Nabire. S velrybími žraloky jsme strávili čisté 2 dny – bylo to akorát a jeli jsme zpět a cestou se potápěli na různých lokalitách – korálových atolech, stěnách a tak.
Na blízké a dlouhotrvající setkání je Cendarawasih Bay je téměř jistě nejlepší místo na světě. Ale dostat se sem je docela náročné…