Puerto Magdalena

Je 6 ráno. Vyrážíme v 7,30 Je 6 ráno. Vyrážíme v 7,30
Náš domeček Náš domeček
Naši sousedi - asi rybáři. Nikdo jiný tu nežije... Naši sousedi - asi rybáři. Nikdo jiný tu nežije...
Nalevo od našeho domečku areál pro kohoutí zápasy a čekající kohouti. Dávali o sobě vědět už od 4 ráno. Obr-004
Místní páteřní komunikace. Místní páteřní komunikace.
A kostel. A kostel.
Rybářské přístaviště vyznačené velrybími kostmi... Rybářské přístaviště vyznačené velrybími kostmi...
Pan majitel a kuchař zároveň zdejší jediné hospody. Pan majitel a kuchař zároveň zdejší jediné hospody.
Jezdí tu i několik aut. Všechny vypadají víceméně takto a používají se hlavně na tahání lodiček z vody. Obr-009

První část pobytu v Mexiku se odehrála na ostrově Magdalena, který se nachází severozápadně asi 300km od La Pazu. A to na západním pobřeží Baja California. Na ostrov, do jediné vesničky – Puerto Magdalena jsme se dostali z pevniny z Puerto San Carlos rybářskými plechovými pramicemi s motorem. Odhadem tak 7 m dlouhými. Loď jela poměrně svižně, ale přesto cesta trvala skoro 1 hodinu. 

 

Když jsme se vylodili a rozhlédli se, měli jsme pocit, že jsme udělali skok v časoprostoru o takových 60 let zpět… Prostě rybářská vesnice, kam civilizace ještě příliš nedorazila. A to před pár lety přišli na to, že místo má velký turistický potenciál a začali se snažit místo turisticky zcivilizovat…

 

Ve vesnici mají generátor na elektřinu, který zapínají od 6 do 11 večer, tak žárovky svítí a lednice chladí. Mimo tuto dobu by měly fungovat baterie v domech a fotovoltaika, popřípadě malý generátor pod oknem…

 

Potenciál místa spočívá v tom, že v zálivu Magdalena je moře velmi bohaté na ryby a hlavně je zde zastávka pro velryby šedé při jejich migraci. Takže je to skvělé místo pro pozorování…

 

Přes den jsme byli na moři a večer jsme chodili na jídlo do jediné zdejší restaurace a samozřejmě k jídlu byly výhradně dary moře a ryby. Což bylo skvělé. Jenže i když jsme měli skoro každý den k jídlu langusty a krevety, tak langusty přepůlili a hodili do friťáku a krevety zase občas vyloupali, naklepali, obalili ve strouhance a výsledkem byli krevetové řízky – věřili by jste tomu?!

 

No nic – ten pocit, že se zde zastavil čas byl velmi intenzívní…