NP Lauca a Sajama
Poslední částí naší motoexpedice byla cesta z La Pazu (Bolívie) do Aricy v Chile.
Na začátku jsme se museli opět probít šílenou dopravou v La Pazu a El Altu . Odtud jsme jeli po silnici č. 1 až do městečka Patacamaya, kde jsme odbočili na západ – k Chile a zanedlouho přejeli řeku Rio Desaguedero , která vytéká z jezera Titicaca a v těchto místech je velmi široká.
Silnice dále vede okolo národního parku Sajama v němž ční k nebi stejnojmenná nejvyšší bolivijská hora Sajama 6542 m. Hraniční přechod Chile-Bolívie se nachází u jezera Chungara ve výšce 4500 m u národního parku Lauca . Celní formality nám netrvali nijak zvlášť dlouho – jak bolivijské ta chilské se pohodlně vešly do jedné hodiny dohromady. Ale i tak to bylo dlouho – byla tam zima – lehce nad nulou a foukalo. Jediné co nás překvapilo, že jsme museli z motorek odstrojit kufry i rolku a projet to rentgenem – takové cvičení v takové výšce nic moc – uf.
Na bolivijské straně jsme viděli kilometrovou kolonu kamiónů a náklaďáků čekajících na odbavení do Chile. V těchto podmínkách rozhodně platí, že řidič tvrdý chleba má…
Nad jezerem Chungara ční velmi fotogenická sopka Parinacota . Pro mě o to zajímavější, že jsem se na ní pokoušel neuspěšně vylézt v roce 2000 v rámci aklimatizačního výstupu před Aconcaguou na zájezdu s Adventurou. Od jezera jsme zanedlouho již v podvečer sjeli do městečka Putre , kde jsme přespali. Další den ráno jsme se ještě vykoupali v termálních lázních Jurasí (voda okolo 50 st. C) ve výšce 4100 m, kde jsme byli úplně sami a odtud už v podstatě na volnoběh jsme sjeli do města Arica na pobřeží Pacifiku. Ubytovali se ve velmi příjemném hotelu El Paso Park , kde jsme odevzdali motorky, které si společnost Motoventura později odvezla zpět do Osorna.
A tím jsme víceméně ukončili naší motoexpedici, která díky bohu proběhla bez komplikací a problémů typu píchnutí, porucha, nehoda či zranění. Další den jsme z Aricy odletěli zpět do Santiaga a odtud domů.
Díky kluci, bylo to krásné.