Omán
V polovině března jsme vyrazili na rodinnou dovolenou do Ománu, navíc i s našimi přáteli Marií a Pavlem. A protože jsme letěli s Emirates via Dubaj do Muscatu a Emirates jako jediná letecká společnost má váhový limit 30kg/osoba, tak jsme toho využili a vzali si s sebou i potápěčské vybavení.
Omán je sultanát což v této verzi je absolutní monarchie (jednovláda), které vládne zdá se rozumný šejk Kábus bin Saíd, kterého tam mají všude na obrázcích . Nicméně vládnutí asi nemá tak těžké, protože na něj má zjevně dost pěněz z ropy. Pohybovali jsme se hlavně v okolí Muscatu a tam bylo bohatství země vidět na každém kroku – honosné budovy, drahá auta, dokonalé silnice a tak.
Nabyl jsem dojmu, že většina ze 3 miliónů obyvatel Ománu je soustředěna v zhruba 100 kilometrů dlouhém pásu širokém tak 5 km v okolí Muscatu – takové souměstí Muscat, Seeb a Barka . V tomto pásu je hned několik souběžných dálnic. Vše je čisté, zatravněné a hustě obydlené. A je tam velmi bezpečno a vše velmi dobře funguje.
Vzhledem k tomu, že je to naprosto muslimský stát, tak je tam alkohol prakticky nedostupný, kromě několika drahých hotelů, kde je možné si dát pivo či koktejl.
Mysleli jsme si, že se budeme potápět a tak jsme hned na začátku pobytu vyrazili na bázi Extra Divers v Al Sawadi a dali si 2 ponory na lokalitách u ostrovů Daymaniat, což je přírodní rezervace a vyhlášená potápěčská oblast v Ománu. Nicméně ve druhé polovině března byla voda ještě studená (23 st. C), což by tak nevadilo. Ale to co vadilo, byla viditelnost odhadem 5-7 m. Bylo nám řečeno, že moře je ještě v zimním období – plné planktonu a během měsíce přejde do období letního a viditelnost bude velmi dobrá třeba až 25 m. Prý se tak stane během 2 dnů. Jen se neví kterých. Nicméně i při té špatné viditelnosti jsme registrovali v moři spoustu života, ale 2 ponory nám stačily.
Většinu času jsme pak strávili v Muscatu a okolí – měli jsme půjčené auto – Peugeot 301 – dali nám ho jako úplnou funglovku přímo z obchodu. Místa v něm bylo dost, ale moc to nejelo, což ovšem tak moc nevadilo, protože maximálka na dálnicích je omezená na 120km/h, kterou překvapivě všichni docela dodržovali.
Bydleli jsme nejprve v hotelu Eastin, což nemůžu doporučit a posléze v hotelu Al Ferdous, což rozhodně doporučit můžu.
Kromě užívání slunce, modré oblohy, horka (bylo i přes 35 st C) a povalování na plážích jsme navštívili v Muscatu
● Velkou mešitu sultána Kabúse
a na celodenních výletech pak
● Wádí Shab – asi 150 km jihovýchodně od Muscatu. Vádí, kde je voda celoročně – asi po hodinové chůzi, kdy se několikrát přechází říčka po kamenech a jde se stezkou podél nádherných tůní se dojde na konec vádí, kde po přeplavání několika jezírek proplavete či podplavete (podle stavu vody) úzkým otvorem do jeskyně, kde schován uvnitř na vás čeká několikametrový vodopád – paráda. Tam už jsem se s foťákem nedostal. Cestou domů jsme ještě zastavili vykoupat se v Sinkhole (umývadlo) což je geologický termín
● Wadí Dayqah – kde byla vybudovaná velmi fotogenická přehrada – asi 110 km jihovýchodně od Muscatu.
● Grand Canyon pod nejvyšším místem Ománu – horou Jebel Shams (3009 m) – asi 250 km jihozápadně od Muscatu – to už bylo fakt daleko… Nejzajímavějších bylo posledních 10 km na horní plato kaňonu, kam vedla pouze prašná a docelá strmá cesta a několikrát nás zastavili místní, že nás tam za 15 Riálů (asi 500 Kč) dovezou, že to náš Peugeotek nezvládne. Sice do nás zaseli smítka pochybností, ale my se nevzdali – a nakonec to bylo celkem v klidu Kaňon je asi 1500 hluboký a zde je závrať budící panoramatický pohled .
Nestihli jsme se dojet podívat na poloostrov Musandam , který vybíhá do Hormuzského průlivu a jsou tam fantaskní fjordy a strmé a ostré skály. Tak třeba příště…