Projíždíme promenádou v lázních Bad Füssing cca 25 km za Passau.
Zastávka v Gstadtu, přes silnici je Chiemsee.
Pohled na Chiemsee.
Ostrůvek na Chiemsee, mají to tu hezký.
První noc jsme spali v kempu pod stanem za městečkem Aurach a protože bylo vlhko, tak ráno musíme sušit.
Pohled na náš stan - Jurek. Ten už něco pamatuje.
A teď jsme u jezera Sylvensteinsee
A po přejetí mostu přes jezero je tu velká atrakce - jezerní příboj.
Po deštích, kdy je fakt vody dost je to impozantní podívaná.
Naše mašiny u Sylvensteinsee.
Z mostu vedla cestička až dolů k jezeru, tak jsme se dojeli podívat na pěnivou vodu zblízka.
Druhá část Sylvensteinsee a pohled k západu, kudy bychom rádi projeli.
Vypadá to, že někomu uplavaly schůdky od bazénu - kde je bazén?
Jezero Sylvensteinsee - hnědá barva stromů ukazuje kam až dosahovala voda a to zdaleka není na své správné hladině.
Ve Vorderrissu jsme zjistili, že cesta je uzavřena, protože řeka Isar ji sebrala. Odbočili jsme tedy na Hinterriss a věříme, že se nějak dostaneme přes kopec na západ. Sesuv půdy na cestu nám to definitivně překazil.
Po neuspěšném pokusu překonat hory pořizujeme fotografie a otáčím zpět.
Protože to z Vorderrissu do Garmisch-Partenkirchenu nešlo přímo, tak to objíždíme přes Bad Tölz a místo původních cca 30 km je to 90 km. V GaPa jsme poobědvali a teď už jsme v Fernpassu a o tom, že je zde ráj motorkářů svědčí pozlacená motorka na sloupu.
Z Fernpassu zhlížíme na jezero Fernsteinsee.
V městečku Oetz si prohlížíme v místním bikeshopu cosi jako chopper bike...
Projíždíme oetztálským údolím, dále pak
přes slavnou vesnici Sölden, kde jsou známé ledovce a přes sedlo Timmeljoch vjíždíme do Itálie.
Je to placená silnice.
A jsme v sedle.
A padáme dolů do Itálie.
Ale když jdou kozy přes silnici, tak holt musíme počkat.
Spali jsme v kempu v městečku Prado pod Stielfserjochem, zatímco já a Martin jsme se celkem vyspali, tak Hodinář a Fanda prokalili s paní na obrázku skoro celou noc. Fanda pak vypadal jak opravdový zombie, trochu jsme se báli co to s ním na motorce udělá, ale zvládl to dobře.
Po silnici z Pradu na passo Stelvio to nešlo kvůli sesuvům a tak jsme museli jet okolo přes Schluderns, kde je takto zúžená vozovka.
Pohled údolím Venosta.
Serpentiny nad vesničkou Santa Maria Val Müstair.
A po chvíli zase mírnější stoupání do sedla.
Pohled na silnici směrem k passo Stelvio, v pozadí možná Ortler.
Další pohledy.
Jsme všichni, pokračujeme.
Tudy jsme stoupali nahoru. Na motorce je to raz dva, jaképak je to na kole?
Zaparkovali jsme v sedle Stilfserjoch - německy, nebo passo dello Stelvio italsky.
Je to nejvýše položené sedlo v Evropě - 2758 m. Proto jsou tu davy lidí, motorkářů zvláště.
Je to Ortler nebo ne?.
Z passo Stelvia sjíždíme po této silnici na druhou stranu do Bormia.
Fanda a Hodinář před zatáčkou.
Cestou do Bormia míjíme vodopád.
Poslední pohled na serpentiny do Bormia a pak už jen doleva doprava, doleva, doprava...
Potřeboval jsem si vyfotit ceduli "Bormio" mám k městečku kladný vztah.
Blížíme se do Livigna, downhilová trať na sjezdovce vede pod silnicí. Móc pěkný.
V Livignu dáváme obědovou pauzu.
Po silnici údolím Livigna ve výšce okolo 2000 m, pokračujeme směrem do Švýcarska.
Sedlo Bernina a nalevo mraky zahalený masív Berniny
Kocháme se výhledy v sedle Bernina.
Po pár kilometrech jsme dorazili do Svatého Mořice. Chtěli jsme si slavné městečko prohlédnout a tak jsme zaparkovali motorky na náměstí a šli jsme na procházku.
Je to tu hezké což o to, ale bylo tu na můj vkus příliš mnoho japonek s plnými nákupními taškami. Tak jsem si dali v kavárně kafe a jeli jsme do pryč.
Přes sedlo Albula míříme do Davosu, kromě nás jezdí do Davosu Klaus a pár dalších, nám se ale Davos nelíbil - taková paneláková architektura.
Za sedlem Albula si fotíme trať nějakého "horského expresu"
Zastávka pod tratí.
Tak už jede jede mašinka.
Pod tratí a silnicí horská řeka.
Chvíli také sledujeme těžbu dříví a skládání kmenů vrtulníkem, pilot to s ním docela umí.
Za Davosem ještě přejíždíme Flüelapass, sjíždíme do městečka Susch a pokračujeme dál údolím řeky Inn, začíná být hnusné počasí a také čas letí, pomalu hledáme nocleh.
Tankujeme, Hodinářovi spadla motorka, to se stává, ale proč ho to rozveselilo, tomu nerozumíme...
Toto silnicí z vesnice Martina jsme chtěli dojet do Nauders což už je v Rakousku, ale cesta byla kvůli sesuvům uzavřena, takže jsme měli další zajížďku, ale nijak velkou. V Nauders jsme našli nocleh.
Z Nauders po chvíli dojíždíme k velikému jezeru - lago di Resia.
Zastavujeme před vesnicí Graun im Vinschgau, protože tohle si musíme vyfotit:
Původně jsem si myslel, že je tu po záplavách, ale není to tak - je to tak schválně ...
Od jezera lago Resia (Vinsgau) z výšky cca 1500 m klesáme údolím Val Venosta a po cca 60 km jízdy dojíždíme do Merana cca 400 m nad mořem.
A z Merana zase rychle nastoupáme do sedla Giovo odtud sjíždíme do Sterzingu, kde se najíždíme na Brennerskou dálnici.
Po cca 100 km po dálnici sjíždíme již v Rakousku u Jenbachu a najíždíme do údolí Zillertallu. Z Gerlos passu fotíme Krimmelské vodopády.
Pohled do údolí Salzachu.
Krimmelské vodopády.
Od Krimmelských vodopádu cca 50 km do Zell am See, pak pár kilometrů do Saalfeldenu a odtud úžasná silnice pro motorkáře až do Bischofshofenu - cca 40 km. Fanda odpočívá v kempu v Bischofshofenu. Po chvíli ale vstává, protože prý se mu na prkně ještě ležet nechce...
Hodinářovi trošku hrabe a tak si staví vlastní jezdeckou sochu.
My ostatní hodnotíme výsledek snažení a přemýšlíme kam půjdeme do hospody.
Koncem srpna jsme se konečně domluvili, že by to šlo a vyrazili jsme na pánskou jízdu – doslova – na motorkářský výlet do Alp.
Já, Martin, Fanda a Hodinář jsme jsme vyrazili na 5 dní. Itinerář jsem pečlivě připravoval – ke stažení zde, trasu jsem i pečlivě naplánoval v mapách – ve formátu Garmin Mapsource – ke stažení zde, ale ukázalo se, že člověk míní a život mění. Okruh Alpami byl plánovaný tak, že bychom dojeli až ke středu Švýcarska – kamsi k Interlakenu, ale bylo to jinak.
Hlavní problém – můj, byl v tom, že jsem sice naplánoval nádherné trasy úžasnými místy, ale příliš dlouhé – 450 km a více denně. To je prostě moc. Ukázalo se, že v takovýchto terénech a lokalitách a notabene s takovými lidmi (dělám si srandu) se více jak 300 – 350 km za den ujet nedá. Tedy asi dá, ale nemá to smysl. Každou chvíli je třeba zastavit, pokochat se, fotit, někdy je také potřeba si dojít na kafe a na oběd a navečeru, ještě než se začne stmívat je třeba začít hledat nocleh. Zkrátka měl jsem naplánovat trasy o 100 km kratší a vyšlo by to.
Další problém byl, že jsme do Alp vyráželi krátce po záplavách, které v jižním Německu byly opravdu vydatné a kvůli zavřené silnici, kterou vzala voda, jsme museli absolvovat pár objížděk, které nás samozřejmě také trochu zdržely.
Takže skutečně projetou trasu v Garmin Mapsource formátu naleznete zde.
Ale i tak, nebo možná právě proto jsme si to na motorkách velmi užili a viděli mnoho Alpských krás – za mnohé bych si dovolil vypíchnout alespoň některé:
• Jezerní příboj u Sylvensteinsee a terénní vložka za Hinterrissem,
• průjezd Oetztálským údolím přes Timmeljoch do Itálie,
• přejezd přes passo delle Stelvio do Bormia,
• přejezd náhorních dolin Livigna a Berniny do St. Moritzu,
• svážení dřeva vrtulníkem za sedlem Albula,
• Vischgau u jezera Lago di Resia, kde ční kostelní věž přímo z vody
• Merano, kde mě málem sejmul jeden Švýcar a pak málem dostal přes hubu,
• přejezd přes Zillertal a Gerlos pass okolo Krimmelských vodopádů,
• Silnice mezi Saalfeldenem a Bischofshofenem.
Za 5 dní jsme ujeli téměř přesně 2000 km a bylo to krásné a nebylo toho dost, už bych zase někam vyrazil…
