Jsme v Rumunsku. Zdejším městem na druhém břehu Tisy je Sighetul Marmatiei. Fronta za námi jsou rumuni vracející se z levných nákupů na Ukrajině a ukrajinští celníci jim to dávají sežrat.
Do Rumunska víždíme do kraje Maramureš, které se vyznačuje tím, že každý dům dle svého postavení má co největší dřevěnou bránu.
A zároven je to kraj nádherných celodřevěných kostelíků, často chráněných UNESCOem.
Kostelík s prastarým hřbitovem.
I na hrobech tu jsou dřevěné kříže.
Pozoruhodný druh plotu.
Umění...
Místní babky by si s námi rády popovídali, ale v Rumunsku jsme to nezvládli. Jo to na Ukrajině tam bychom si určitě tak nějak ruskoslovensky pokecali...
Tentokrát Tomášovo umění...
Pro přátele obchodního řetězce PLUS billboard z Baia Mare.
Kostel cestou do Satu Mare
Satu Mare (znamená v překladu velká vesnice...) a tam památník s římskou vlčicí a Romulusem a Remusem...
Servírka v pizerii měla tohle triko a Tomáš s Tomášem z toho byly unešeni.
Hotel Aurora, kde jsme v Satu Mare přespali - 50 EUR za dvoulůžák se snídaní a motorky před vchodem a pod dohledem.
Hotel Dacia - historická krása - na stejném náměstí jako hotel Aurora - kousek od něj.
My jedeme vpravo, hranice s Maďarskem je odsud cca 10km. Špáča s Pavlem vyrazili již v 7 hodin ráno a jedou až do Prahy (1000 km).
Čas letěl jako bláznivý a my jsme na přechodu z Ukrajiny do Rumunska mezi městy Solotvina a Sighetul Marmatei strávili 2 hodiny (z toho 1 posilujícím spánkem), protože ukrajinským celníků spadnul počítač a provoz se prostě zastavil.
Když jsme se dostali do Rumunska, měl jsem intenzivní pocit, že jsem se ocitl na západě – a to jsme se dostali jen do Rumunska. Okamžitě za mě spadl ta stísněná totalitní úzkost…
Z hranic jsme pokračovali po silnici č. 18 cestou jsme fotili veliké a zdobné brány plotů Maramurešských dvorů a vyhlášené kostelíky až jsme dojeli ke zdejším kopcům do průsmyku Gutii a následně dolů do Baia Sprie. Silnice kvalitou asfaltu a zatáček nikterak nezadá s vyhlášenými alpskými úseky.
Následně jsme projeli Baia Mare (Velký důl) což je město, kde jsou největší továrny na zpracování barevných kovů v Rumunsku. Co je na tom pravdy nevím, ale větší a delší komín než tady jsem nikdy nikde neviděl…
V podvečer jsme přijeli do Satu Mare (Velká vesnice), kde jsme se ubytovali v hotelu Aurora přímo na hlavním náměstí. Sice jsme z města nic jiného než centrum neviděli, ale město bylo docela OK. Ráno jsme vyrazili směr Maďarsko. K hranicím to již bylo pouhých 10 km.
