Zastávka na pozdní oběd asi 70km jihozápadně od Túnisu. Jeli jsme do Tuniska za sluncem a teplem, ale začátek expedice byl ve znamení zimy a deště...
Teď zrovna neprší a tak si polovina z nás sundala pláštěnky. Byla to chyba. Po pár kilometrech jsme si je museli znovu obléknout.
Zatopená cesta u Testouru. Špáča se tváří jako by to projel, ale to je jen jako.
Chtěli jsme dojet k hrázi přehrady Qued, ale cesta skončila...
Další zastávka byla až za městečkem Dugga, kde se nachází amfiteátr z původního římského osídlení. Krajina okolo je na jaře nádherná. Jen kdyby tak nepršelo.
A pak kousek za městečkem, za závorou, kterou nikdo nehlídal se objevil neuvěřitelný římský amfiteatr.
Římské město pocházející z 2. století n.l. je samozřejmě na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Divadlo postavil roku 188 n.l Markus Quadrutus. Divadlo je zapuštěné do kopce s fantastickým výhledem do údolí a pojme 3500 návšťěvníků.
Dnes se v amfiteátru konají divadelní festivaly (v červenci), v pozadí kapitol postavený v roce 166 n.l.
Kapitol nad zeleným údolím (obrázek jak do National Geographic)
A my vyrážíme dál směr Le Kef a Jugurthova stolová hora.
Juggurthova stolová hora (1271m) v pozadí. Hora už z dálky vypadá jako přírodní pevnost. Proto si ji vybral jako základnu krutý numidský král Jughurta. během 7 leté války proti Římanům (112-105 př. n. l.)
Ke stolové hoře přijíždíme poněkud oklikou. Stejně však musíme jet přes Kalaat as-Sinán. Tam se zdálo, že nás sebrali policajti, ale ukázalo se, že je to Garda Nationale a že jen chtěli, abychom se zaregistrovali.
Už se blížíme.
Těsně pod vrcholem.
Na vlastní vrchol (náhorní plošinu) vede pár schodů vytesaných ve skále.
Nahoře je kostel.
Který slouží spíše jako noclehárna...
Pohled z vrcholu stolové hory a místní přátelský guide, který sem vodí zejména francouzské důchodce.
Při pokusu objet stolovou horu kolem dokola se Fanda trochu vyválel
A my ostaní jsme zapadli do jílového bahna tak, že se nám přestala točit kola a museli jsme jíl odškrabat ručně.
Pohled směrem k Alžírsku, od jehož hranic jsme tak 10 km.
Děti v osadě pod horou. Jednomu z nich dal Kvéra batoh, o kterém usoudil, že už ho nebude potřebovat...
Jezdecké foto s horou.
A rozloučení s horou.