Parinacota

Z Prahy přes Franfurt a Bogotu jsme přiletěli do Santiaga de Chile a ubytovali jsme se v tomto hotelu poměrně blízko centra. Obr-001
Nebyl to žádný luxus, ale bylo to pohodlné a funkční. Hotel nám sloužil jako základna a depozit. Obr-002
Ze Santiaga jsme jeli dálkovém autobusem do města Arica úplně na severu Chile na hranicích s Peru. Jeli jsme po silnici většinou podél pobřeží. Tady jsme čekali, než odstraní zával. Obr-003
Před námi Arica, cesta trvala téměř nonstop skoro 30 hodin a ujeli jsme asi 2000 km - autobusem - uf. Obr-004
Naše ubytování v Arice. Naše ubytování v Arice.
Zítra vyrážíme tímto směrem do městečka Putre na hranicích národního parku Lauca. Naším cílem je sopka Parinacota 6342 m jako aklimatizační vrchol před Aconcaguou. Obr-006
Jsme v Putre 3520 m, přijeli jsme sem autobusem z Aricy, která leží u moře. Nikomu z nás není 2x, a některý je i dost blbě. Obr-007
V městečku Putre s výhledem na okolní vrcholky. V městečku Putre s výhledem na okolní vrcholky.
Další den procházka - cílem je dosáhnout 4000 m. Další den procházka - cílem je dosáhnout 4000 m.
To se povedlo, ale na cestě zpátky jsme došli ke stoupající mlze. Trochu jsme se obávali jak trefíme to správné údolí zpátky. Měl jsem naštěstí cestou nahoru zapnutou GPSku, tak jsme se vrátili zpátky podle ní. Obr-010
Po dni odpočinku, který jsme věnovali drobným výletům a rozdýchávání výšky jsme vyrazili na náhorní planinu "Lauca" - 4500 m. Obr-011
Cestou na náhorni planinu do vesničky Parinacota a k jezeru Chungará. Cestou na náhorni planinu do vesničky Parinacota a k jezeru Chungará.
Zastavujeme abychom si prohlédli něco jako kralíkoveverku. Zastavujeme abychom si prohlédli něco jako kralíkoveverku.
Tady se to jmenuje viskača (viscacha) - je to hlodavec z čeledi činčilovitých, ale na kožíšek to nevidím - jsou rychlejší. Obr-014
Panoramata jsou fakt dobrá... Panoramata jsou fakt dobrá...
Jsme na procházce ve vesničce Parinacota - jsme skoro na vrcholu Mont Blancu. Jsme na procházce ve vesničce Parinacota - jsme skoro na vrcholu Mont Blancu.
Jezdí tu auta, mají tu domácí zvířata - normální civilizace. Jezdí tu auta, mají tu domácí zvířata - normální civilizace.
Lamy se dají i pochovat. Lamy se dají i pochovat.
Vesničanky jsou vysloveně přátelské, zejména, když si od nich něco koupíte - stačí drobnost. Obr-019
Křížek na konci vesnice. Vzhledem k podmínkám k životu bych řekl, že tu potřebují boha více než jinde... Obr-020
Já, lama (sice vypadá jako vyřezávaná, ale je fakt živá) a v dáli Parinacota. Obr-021
Rukavice šály čepice - všechno hřeje ... Rukavice šály čepice - všechno hřeje ...
Hřbitov, pevnost, statek ? Hřbitov, pevnost, statek ?
Trh - kdo by řekl že jsme ve výšce 4500 m. Trh - kdo by řekl že jsme ve výšce 4500 m.
Dítě se nechává fotit u svého domova. Opravdu to není přepych. Dítě se nechává fotit u svého domova. Opravdu to není přepych.
Náš tábor u jezera Chungara. Parinacota v pozadí - nelze si nevšimnout. Náš tábor u jezera Chungara. Parinacota v pozadí - nelze si nevšimnout.
Zvláštní mechy na pískovo skalnatém podkladu... Zvláštní mechy na pískovo skalnatém podkladu...
Společné foto u Lago Chungara. Společné foto u Lago Chungara.
Parinacota. Parinacota.
Parinacota v zapadajícím slunci. Parinacota v zapadajícím slunci.
Noc byla těžká, je mi zle, hlava bolí jako střep, mám trochu výškovou nemoc, jedu stopem dolu do Putre, kde počkám na ostatní. Ostatní včetně mojí paní vystoupili do výšky 5500 m a pak, protože bylo moc sněhu sestoupili. Obr-031

Chile je neuvěřitelně dlouhá země, táhne se přes 2/3 délky Jižní Ameriky což je asi jako z Prahy na Kanáry tj, cca 4000 km a široká je tak v průměru okolo 200 km. Když jsme přistáli v v hlavním městě – v Santiagu tak to bylo cca v 1/2 Chile.

Adventura vymyslela aklimatizační výlet na Parinacotu, která leží v národním parku Lauca. To je světoznámá a úžasná přírodní rezervace na Altiplanu, kterou rozhodně stojí za to navštívit, jen je to od Santiaga poněkud z ruky. Národní park Lauca a Parinacota leží úplně na severu Chile a to u hranic s Peru a s Bolivií.

Dojem ze vzdáleností v Chile by rozhodně nebyl tak intenzivní, kdyby Adventura v rámci patrně úspor nevymyslela, že je možné se do města Arica, ležícího u peruánských hranic a které tvoří přirozenou bránu z civilizace do národního parku dojet autobusem!!! Takže jsme oněch 2000km jeli cca 30 hodin nonstop autobusem.

To co mě na tomto způsobu cestování zaujalo, nebyl ani tak fakt, že v autobuse byla toaleta, stevard, roznášející jídlo – sendviče, ale hlavně to, že v autobuse je místo standardních 45 míst jako všude, pouhých 30, takže si každý může opravdu natáhnout nohy… To ale bylo tak to jediné pozitivum z celé té předlouhé cesty v autobuse…

Po vzpamatování se, prohlídce Aricy a okolí jsme se přemístili do městečka Putre, kde civilizace opravdu končí. Městečko leží ve výšce 3500m a my jsme sem přijeli z Aricy od hladiny moře autobuse. Takže celkem logicky nám tu v noci bylo kdekomu špatně.

Třetí den od příjezdu do Putre jsme se přesunuli autobusem na náhorní planinu do národního parku Lauca, kde jsme si postavili stany u jezera Chungara ve výšce 4500m, kde bylo plno růžových plameňáků.Okolo jezera, které je ostatně nejvýše položené na světě vede asfaltka po které jezdí náklaďáky po nejvýše položené silnici na světě až do výšky 4800m!!!

Ten den jsme si ještě stihli prohlednout vesničku Parinacota a začali jsme se připravovat na noc. Mě bylo v noci dost zle, ale vyspal jsem se z toho. Pár z nás to ráno zabalilo a odjelo stopem dolů – do Putre. Já a ostatní zbývající jsme se ten den přesunuli pod Parinacotu. Tam jsem ještě do rána přežil a pak jsem to také vzdal – hlava bolela jak střep. Asi začínající mozkový otok. Ani si pořádně nepamatuji jak jsem se dostal dolů, ale rozhodně to okamžitě pomohlo.

Ostatní a s nimi i moje žena – dodnes mi to předhazuje, se dostali do výšky 5500m a pak to kvůli příliš velkému množství čerstvého sněhu vzdali. Irenu tam prý někdo vyfotil v plavkách s mačkami na noho a s cepínem v ruce. Pokud by to náhodou četl ten kdo to fotil, tak by o tu fotku moc stála…

Nádherné fotky z oblasti altiplana jsem našel v galerii Ladislava Kamaráda. Pro mě Pan Fotograf…