Z Chamonix vyrážíme lanovkou na Augille du Midi a chystáme se sjet "Vallé Blanche"
Pohled dolů na Chamonix a okolní vrcholky.
V dálce pod námi u mizejících lan je i vidět prostřední stanice lanovky
Na můstku na horní stanici lanovky - na obzoru Mont Blanc a na můstku choť s Jean Pierrem - horským vůdcem, kterého jsme si pronajali.
Výlez ze stanice na hřebínek Augille du Midi.
Výhled na začátek Vallé Blanche.
Sestupujeme po hřebínku dolů, kde si nasadíme lyže.
Pohled přes "Glacier du Geant" na kabinky lanovky vedoucí z Itálie (Pnte Helbronner) k Augille du Midi.
Už sjíždíme Vallé Blanche a Augille du Midi zůstává za námi a nad námi.
Najde se i první stopa!!!
Místy se vůdce docela hodí. Je ale pravda, že kdybychom byli sami tak jedeme kudy jezdí ostatní....
Kousíček šlapeme.
Musíme nějak prokličkovat přes ledovec.
Už je to dobrý. Pod námi "Mer de Glace". Je to ale dost krpál...
Tady dole je to spíše na běžky. Za námi Mer de Glace, před námi několik kilometrů svezení, bez nutnosti jakéhokoliv pohybu do Chamonix.
Cestou dolů chata - zavřená. Mohlo by to být "Refuge du Envers"
Další den pokračujeme v "pronájmu" Jean Piera a ten nám vymýšlí tůru přes Augilles Rouges. Nejprve kabinou z Prazu a na "Chalet de la Flégere".
Z Flégere sedačkou l´Index.
A nakonec kousíček pomou a pak už pěšky do sedla "Crochues"
Sedlo před námi a ve svahu jsou vidět stoupající lyžaři.
Mont Blanc
Vyškrábali jsme se do sedla - místy to mělo sklon až 45 stupňů. Pohled přes údolí - Chamonix pod námi, před námi "Grands Montets".
Přelezli jsme sedlo Crochues, obcházíme hřeben "Aig. du Belvedere a směřujeme k sedlu "Col de Bérard".
Travers hřebenu kousek pod sedlem.
Pohled ze sedla k do údolí k Vallorcine.
Čeká nás dlouhý sjezd...
Pohled zpět do sedla Berard
Po parádním sjezdu projíždíme několik kilometrů údolím kolem říčky l´Eau.
Z některé svahů sjížděly těžké firnové lavinky. Inu duben.
Už jsme skoro dole. Sjíždíme do vesničky Vallorcine těsně u švýcarských hranic a tam nasedáme na vlak zpět do Chamonix.
Bydleli jsme v Les Houches na chatě Aster u Stáni Bégoc. Zatímco my balíme a jedeme domů, kluci vyráží na Haute Route.
Do Chamonix jsme vyrazili začátkem dubna. Dalo by se říci, že na Apríla.
Dole v Chamonix už začínalo jaro, ale nahoře byla zima v plném proudu a bylo spousta sněhu – a jakého – ne nějaký rozbředlý firn, ale většinou krásný prašan.
Byli jsme ubytování u Stáni Bégoc na chatě Aster. Chata je velmi starobylé stavení s mimořádně příjemnou atmosférou – mohu doporučit. Stáňa je Češka co si vzala místního horského vůdce.
A ti nám také pomohli si splnit jeden z našich drobných snů – sjet si Vallé Blanche jinudy – s horským vůdcem – Jean Pierem – i toho mohu doporučit. Je to velmi zkušený pán, který v době kdy jsme s ním byli my říkal, že už to dělá 17tým rokem. To, že všechno prováděl s lehkostí a elegancí, tak že jsem si říkal, že na tom nic není až do okamžiku než jsem to zkusil, to považuji tak nějak za normální, ale jeho obrovské zkušenosti s voděním klientů způsobili, že nás velmi rychle odhadl naprosto přesně a volil ztrasu a způsob nepatrně nad hranicí našich schopností. To způsobovalo, že jsme vše zvládli, ale s vypětím všech sil a s výrazným dopingem adrenalinu. V celkovém součtu jeho metodika a způsob vedeni v nás nechalo hluboké zážitky a krásné vzpomínky. Dodnes nechápu, jak je možné někoho takhle přesně odhadnout, klobouk dolů.
Jean Piera jsme měli pronajatého na 2 dny – první den jsme spolu 2x otočili Vallé Blanche a druhý den jsme absolvovali krásnou skialpovou túru v Auguilles Rouges, ze které jsme se vraceli místním vláčkem a zpět do Chamonix jsme jeli více než půl hodiny – popis túry je součástí fotogalerie.
Když končil náš pobyt v Chamonix – na chatě Aster, přijeli sem naši kamarádi, kteří zde přespali, než vyrazili na Haute Route – všichni celý večer přebalovali batohy a odkládali věci, které nepovažovali za nezbytné, tak aby batoh byl co nejlehčí. Byli jedinci, kteří přebalili batoh více než 10x… Každé deka se pronese.