Do Caracasu jsme přiletěli koncem února - pohled z letadla krátce před přistáním.
Pohledy z eroplánu před přistáním
Už jsme nízko a blízko.
Ubytovali jsme se v hotýlku v městečku Catia La Mar kousek od letiště. Na hotýlku dodělávají plastiku dle návrhu...
Typický rozvod elektřiny v méně rozvinutých zemích. Už jsem to viděl mnohokrát a stále mě to fascinuje.
Že by s ekonomickým software ABRA expandovali i do Venezuely?
Tomáš se skamarádil s místním policistou, ale mašinu nám nepůjčil.
Plastika je hotova a náš hotýlek se jmenuje "La Parada". Paráda.
To už je o týden později, vrátili jsme se z Los Roques a jedeme z letiště Simona Bolívara po dálnici taxíkem asi 30 km a 1000 výškových metrů do Caracasu.
Taxíka jsme si pronajali na 3 hodiny na prohlídku města za 20 USD na osobu - to se docela povedlo. Ještě jednou pohled na letiště.
Dálnice vedoucí ke Caracasu a průjezd tunelem.
Přijíždíme k předměstí Caracasu, což jsou takovéto hustě osídlené pahorky - jsou to převážně chudinské slumy.
Pohled na chudinskou zástavbu zblízka. Caracas je obrovské město - okolo 5 mil. obyvatel a leží ve výšce cca 1000m, takže na to, že je to blízko moře a u rovníku, je podnebí příjemné.
Caracaská katedrála na Plaza Bolívar
Pozlacený oltář uvnitř katedrály.
Takhle se na náměstí hrají šachy.
Pojízdný stánek s kávou...
Jezdecká socha Simona Bolívara na stejnojmenném náměstí.
Ještě jednou Plaza Bolívar s parčíkem a sochou.
Tak v takovémhle paneláku bych bydlet nechtěl. Zejména dolní byty jsou asi pěkně tmavé a se sousedy si koukají do talíře...
Moderní architektura na hlavní třídě.
Caracas moderní...
Billboard přes celý věžák. To by byl kšeft ho tisknout...
V dáli kopec Avila - 2105 m, na který vede lanovka.
Moderní bydlení - jo to by šlo.
Nachomýtli jsme se pouliční demonstraci a to jsou zbytky po ní.
Pozůstatky barikády. Byli jsme zde v době kdy české ministerstvo zahraničí vydalo varování před Caracasem, že je tu nebezpečno. Kromě těchto pozůstatků lokální bitky jsme tu neviděli nic nebezpečného.
Jedeme lanovkou na kopec Avila.
Pod námi se otevírá Caracas.
Lanovka je hodně dlouhá a překonává snad 1000 výškových metrů.
Caracas jak na dlani.
Tomáš s naším taxidriverem v pozadí Sheraton, který zkrachoval - nevedla k němu silnice.
Na horní stanici lanovky snad jediné kluziště v Caracasu (možná ve Venezuele).
Když jsme z Prahy (přes Milano) přiletěli do Caracasu, neměli jsme čas na jeho prohlídku, jen jsme přespali v městečku kousek od letiště v Catia La Mar. Najít slušný hotýlek za slušné ceny nebyl žádný problém a hned další den jsme dopoledne odletěli na Los Roques.
Čas na prohlídku Caracasu se našel po útěku z Los Roques. Na letišti jsme si pronajali taxikáře na prohlídku Caracasu na cca 3 hodiny za solidních 20 USD na osobu a kdoví jestli to nebylo dohromady za nás oba.
Na Caracasu mě zaujalo několik věcí – jednak, že se od letiště, které je u moře stoupá na 30 km trase okolo 1000 výškových metrů do města. Takže v tropických zeměpiných šířkách tato nadmořská výška zajišťuje městu příjemné podnebí k životu.
Caracas je skoro 5ti miliónové město a další co mě zaujalo, byly obrovské rozlehlé chudinské slumy na příjezdu do města. Lány domečků z bedýnek s plechovými střechami a okolo prašné cesty, bláto a haldy odpadků.
Caracas je obrovské města a dojem na mě zanechala výrazná moderní architektura a široké třídy, ale to co dělá Caracas vyjímečným oproti jiným městům je kabinková lanovka na kopec Avila. Lanovek Doppelmayer je v Alpách spousty, ale aby dolní stanice lanovky byla přímo v hlavním městě se často nevidí. A je to lanovka dlouhá – překonává skoro 1000 výškových metrů. Výlet s ní nahoru určitě stojí zato – jsou z ní krásné výhledy na Caracas.
