Za jiných okolností by týden dovolené v Chorvatsku v parném létě by pro mě byla těžko představitelná věc. Ale říkal jsem si, že na lodi by to mohlo být něco docela jiného (a bylo). A tak jsme vyrazili – 2 neúplné rodiny – kamarád s dětmi, ale bez ženy a já se ženou, ale jen s polovinou dětí…
Kolega už je mnoholetým kapitánem a tak kapitánoval i tentokrát. Já s dětmi jsme tvořili posádku a personál lodi. Moje žena byla spíše za pasažéra a kuchařku. Měli jsme to hezky rozdělené.
Během posledních pár let se téma dovolené na lodi o mě několikrát otřelo, ale spíše jsem se měl tendenci tomu vyhýbat – malé prostory, nic se neděje – jen moře a nic…
Pochopil jsem, že je to to jinak – svoboda – člověk si jede kam chce, zastaví si a vykoupe se kde chce, každý den někde jinde. Jo, jo, má to něco do sebe.
A nakonec i když teplota vzduchu přes den byla pro mě nesnesitelných více než 30 stupňů Celsia, na lodi to bylo v pohodě.