Na Kilimanjaro jsme vyrazili na přelomu ledna a února s CK Adventura, bylo nás myslím, že 19 většinou dam a pánů středního věku a to já s chotí jsme byli spíše mladší. V Tanzanii jsme přiletěli do města Arusha. Toto město bylo naší krátkodobou základnou. Odtud jsme vyrazili na aklimatizační kopec Mt. Meru, který se tyčí přímo nad městem a to do výše 4667 m.
Po návratu a úspěšném dobytí hory jsme zde přespali jednu maximálně dvě noci a uháněli jsme autobuskem ke Kilimanjaru. Zajímavé bylo, když místní cestovka v Arushi najímala nosiče pro nás – asi to tam s prací, za kterou jsou peníze, nebude nejlepší, protože se černoši o práci doslova poprali…
I na Kilimanjaru jsme byli velmi úspěšní – zdolali jsme vrchol téměř všichni – až na dva.
Z NP Kilimanjaro jsme se opět vrátili do Arushi, odkud jsme vyráželi na safari do národních parků Ngorongoro a Serengeti. Po první polovině dovolené a určitém duševním napětí – zvládneme – nezvládneme a samozřejmě i fyzickém vypětí jsme čekali víceméně pohodičku, ale opak byl pravdou – více v části safari.
Po návratu ze safari zase zpět do Arushi jsme absolvovali mnoha hodinovou pekelnou jízdu linkovým autobusem do Dar es Salaamu – hlavního města Tanzanie. Cestou jsme si mnohokrát říkali, že řidič má sebevražedné sklony, ale ke konci jsme pochopili, že řídit jako magor je v Africe normální…
Z Dar es Salaamu jsme lodí – raketou – to je taková ta co jezdí v Petrohradu na řece Něva co se při určité rychlosti zvedne na takové ploutvičky pod trupem a tím se sníží odpor a zvedne rychlost dorazili na Zanzibar. Měli jsme ssebou jen malý baťůžek s plavkami, ručníkem, tričkem a kartáčkem na zuby. Víc jsme tam opravdu nepotřebovali. Po skoro 3, dost náročných týdnech pár dní na Zanzibaru byl nádherný relax.