Zanzibar
Z Arushi jsme odjeli autobusem do Dar es Salaamu, což je skoro 800 km. Autobusem nic moc. Cesta trvala celý den. Už nastupování na přelidněném autobusovém nádraží, kde vládne naprostý chaos je velký zážitek. Samotnou cestu autobusem jsme se rozhodně nenudili, protože řidič jel jako blázen a tak jsem bedlivě celou cestu sledoval, protože jsem se bál.
V Dar es Salaamu jsme přespali jednu noc. odtud mi utkvěly v paměti tyto události. Ta první je o tom, že dva členové si na pokoj vzali prostitutku a jak to byl levný hotel, tak měl tenké stěny a většina členů výpravy nemohla neslyšet hlášky typu „tady máš fiftýn a dělej…“. Nasledující dny byly ovšem kolegové poněkud zaražení – zřejmě po zjištění, že v Dar es Salaamu má 80% štětek AIDS!!!
A ta druhá vzpomínka je o tom, že jsme se půl dne toulali po městě a bylo takové horko, že jsem vypil 10 Kilimanjaro piv a nebyl jsem ani jednou na toaletě…
Samotný pobyt na Zanzibaru byl po všech zážitkách z této výpravy vysloveně balzám na duši. Krásná příroda, všude spousty rostlin, pohodoví lidé a žádné problémy či dramatické zážitky.
Projel jsem si na terénní motorce ostrov křížem krážem, dali jsme si v hlavním městě Zanzibaru (jmenuje se stejně jako ostrov) v restauraci u Fischermena velikou langustu a láhev dobrého vína, k tomu bělostný písek na pláži a slunce.Měli jsme tak trochu pocit, že jsme v ráji a přitom, že je civilizace docela blízko.
Jeli jsme na ostrov, kromě toho co jsme měli na sobě jen s kartáčkem na zuby, plavkami a jedním bavlněným tričkem a pasem a víc jsme nepotřebovali. Bylo nám na Zanzibaru opravdu moc dobře, tak dobře, že jsme na průšvihy na safari skoro zapomněli.