Krugerův park
Poté co nám skončilo potápění v mosambickém Tofo jsme přejeli taxíky do blízkého města Inhambane, kde jsme po více jak 2 hodinovém zpoždění letadla, kdy už to už už vypadalo, že se nikam neodletí jsme nakonec odletěli mosambickými aerolinkami zpět do Johannesburgu. Zde jsme měli v AVISu na letišti zamluvená auta, kterými jsme se ještě v noci přesunuli do 400 km vzdáleného Nelspruitu, což je asi největší město poblíž Krugerova parku.
Odtud jsme se ráno přesunuli již do parku. Do Krugerova parku jsme vstoupili jedním z několika vstupů a to vstupem Numbi Gate. V parku jsme strávili 2 noci a to v kempu Lower Sabie a následně v kempu Satara .
Kempů je v Kruger parku o trochu více než 10 a pod pojmem kemp je potřeba si představit poměrně vekoryse prostorově řešené ubytování pro několi set lidí buď v bungalovech, nebo ve stanech či obytných teréních autech.
Součástí kempu je velká restaurace a obchod a další zázemí užitečné k životu v kempu. Celé území kempu je oplocené. Zajímavostí je, že součástí každého budgalovu je gril na dřevěné uhlí.
V Satara kempu jsme toho využili a v místním Sparu jsme zakoupili dřevěné uhlí, suchý líh na podpal a vynikající stejky z pakoně!
Kruger park leží celý na území Jihoafrické republiky a je celý oplocen! Jeho rozloha je přes 20.000 čtverečních kilometrů, což jak jsem se díval je stejně jako rozloha stedočeského a Jihočeského kraje dohromady!
V parku se smí jezdit pouze po cestách. Hlavní komunikace – mezi kempy jsou asfaltové, zatímco různé odbočky a okruhy jsou prašné cesty. Na asfaltových silnících je max. povolená rychlost 50 km/h a na prašných cestách 30 km/h. Naprosto to vyhovuje je stále se na co dívat. Zvířata jsou na auta a zvuk motorů zvyklá a a v klidu chodí přes cestu i po cestě – jako by tam ani nebyla…
Návštěvníci nesmí vystupovat z auta jinde než na odpočinkových místech nebo v kempech a nesmí se vyklánět z oken, jinak je Rangeři napomenou. I když co oko nevidí, srdce nebolí…
Zajímavá jsou i pravidla pro vstup, pobyt a výstup z parku – Na vstupu do parku si zaznamenají SPZ každého vozidla a počet osob v něm. Následně dostane každé vozidlo cosi jako „Kruger pas„. U jednodenních návštěvníků se tomu říka Exit permit, kdy po 18 té hodině si mezi jednotlivými bránami do parku ověřují, jestli příslušné vozidlo odjelo či nikoliv.
U vícedenních návštěvníků si pak na vstupu do parku ověřují, kde mají zajištěno ubytování a jak. A opět si pak pracovníci parku ověřují jestli vozidlo dorazilo do příslušného kempu. Když pak vozidlo odjíždí z kempu ven z parku, musí si nechat dát do „Kruger pasu“ razítko exit permit.
Pokud se zjistí, že vozidlo do večera buď neopustilo park nebo se nezaregistrovalo v kempu na ubytování, spouští se záchranná akce, která stojí balík… Vrtulníky a tak.
Přijde mi to jako docela rozumné pravidlo, protože pokrytí parku mobilním signálem není nijak velké a stát se může cokoliv a žijí tam velká a dravá zvěř…
Zvířat jsme viděli opravdu hodně a dost zblízka (až na ty lvy -ti se nám nějak vyhýbali) Když to srovnám se safari, které jsme absolvovali v Keni a Tanzánii, tak jsme možná asi zde viděli zvířata a více zblízka, ale tam to bylo více dobrodružné. Zde to bylo tak nějak civilizovanější.