Vyrazili jsme z Prahy směr Dolní Dvořiště a ve Freistadtu jsme odbočili na Bad Leonfelden, někde tam míjíme zjevně motorkářský penzion.
Ve vesnici Niederranna přejíždíme Dunaj.
O pár hodin později jsme již kousek za Zell am See a po zaplacení mýta jsme najeli na "Grossglocknerhochalpenstrasse".
Zjevně tu byla nedávno přeháňka - nahoře sněhová.
Horský potok - skoro vodopád.
Už jsme nahoře, sice to není úplně nejvyšší místo Grossglocknerhochalpen strasse, ale silnice už stoupá jen málo, rozhodně hlavní stoupání a serpentiny od Zell am See máme za sebou - nádhera.
Pohled na pokračování silnice z parkoviště, kde se oblékáme do něčeho teplejšího, není tu totiž žádné vedro.
Po přejetí sedla pohled na pokračování silnice po náhorním platu, pod námi jezírko (zřejmě umělé) Fuscher Lacke.
Po projetí tunelem v místě zvaném Hochtor zastavujeme na nejvyšším místě Grossglocknerhochalpen strasse je to necelých 2600 m a odtud již klesáme.
Ze silnice jsme odbočili na místo zvané "Franz Josef Höhe" a díváme se na ledovec pod severní stěnou Grossglockneru.
Je tu spousta parkovacích míst - v garážích, na davy turistů jsou tu zařízeni.
K ledovci je možné jít po svých, nebo lanovkou - je to nějakých 150 výškových metrů.
Pohled na severní stěnu Grossglockneru - v levé části je možná vidět chata Erzherzog-Johann-Hütte.
Pohled zpátky na detail horské silnice.
Pohled na jezero, které se na jedné straně tvoří přítokem z ledovce a na straně druhé přehradou - Margeritzenstausee.
Pokochali jsme se pohledy na ledovec a jedeme dál - do Lienzu, tam budeme nocovat.
Záznam 3. dne etapy, z předchozích 2 dnů záznam bohužel nemám, ale tato etapa z Cortiny do Cortiny Dolomity přes 10 sedel bylo těžiště našeho výletu do Alp. Ujeli jsme za ten den cca 370 km a jeli jsme to okolo 10 hod a nijak jsme se neflákali...
Další den dopoledne vyrážíme směr passo Falzarego - po pravé ruce fotíme masív Tofany di Rozes.
Jsme v sedle Falzarego - pohled na horní stanici lanovky na "Picollo Lagazuoi".
Pohled na vodopád.
Není žádné vedro a občas poprchává, tak jsme navlečení v pláštěnkách, ale má to tu výhodu, že je na silnicích dost prázdno.
Kousek před Fié Allo Scilliar motorka ve škarpě. Motorkáře ale nevidíme...
Z výšky silnice u městečka Fié Allo Scilliar výhledy na dálnici mezi Bolzanem a Brennerem.
Dlouho jsem po cestě nefotil až teď odpoledne - pohled na Grigno a serpentiny stoupající k passo Brocon.
Říčka před městečkem Imer.
Výhledy - snad na Imer.
Již se připozdívá - passo Duran.
Dofotil jsem jedeme dál
Je téměř 20 hodin, jsme kousek od Cortiny, takže na obrázku by mohla být foka ze sedla Giau.
4. den našeho výletu - Z Cortiny do Ampezzo do vesničky Thomatal za Spittal ander Drau.
Další den vyrážíme z Cortiny na východ směr Auronzo, projíždíme údolím mazi horkymi skupinami Marmarole a Sixtenskými Dolomity. Dále pokračujeme přes passo del Zovo a jedeme do Rakouska.
Hranice do Rakouska překračujeme v sedle Plöckenpass.
A fotíme okolní - Karnské Alpy.
Kousek za hranicemi fotíme vodopád na potoku Valentinbach.
Ještě jednou z boku.
A pokračujeme dále směrem k Villachu.
U Gmundu in Kärten podjíždíme dálnici A10 mezi Villachem a Salzburgem.
Podle mapy se ten most jmenuje Kremsbrücke. Impozantní stavba... Tady jsme také přestali kopírovat směr dálnice a odbočili jsme na východ do Nockbergen . Přespali jsme ve vesničce Thomatal.
5. tá - předposlední etapa z Thomatalu do Zwettlu, poslední 6. den jsme z Zwettlu přes Gmund dojeli do Prahy.
Druhý den jsme dokončili přejezd Nockbergen, které patří do skupiny Gurkentaler Alpen a je to bohem zapomenutý kraj, kde už ani lišky nedávají dobrou noc. Naše první zastávka pak byla v městečku Althofen.
V kostele pak měli tento nádherný oltář, kde zaujmou zejména desítky hlav andělíčků.
Cestou dále míjíme jakýsi mlýn.
Kdesi v kopcích u Judenburgu - kolonie horských novostaveb.
Spali jsme ve Zwettlu - tato novostavba za městem zaujala. Odtud jsme přes Gmund, Soběslav a Tábor dojeli do Prahy.
11. července jsme vyrazili na motorkářský výlet do Alp. Jeli jsme je 2 – já a Martin. Původně nás samozřejmě mělo být víc, ale jak už to tak bývá a jak se blížil termín odjezdu, tak ostatní odpádávali – moc práce, očekávané špatné počasí a tak. Až nakonec zůstalo tvrdé jádro.
Kdesi kdysi se mi dostala do ruky mapka s vyznačenými nejhezčími trasami v Rakousku, kterou vydal nějaký motorkářský časopis. Trasy jsem s největší péčí přenesl do Garminovských map a následně do GPSky a vznikl základ plánů naší cesty. Trasy překreslené do Garminovského formátu si můžete stáhnout zde.
Tenkrát jsem ještě měl jen přístroj GPSmap 60C a ten je jednak pomalý a jednak má hodně malé rozlišení a moc se podle něj jezdit na motorce nedá. Chodit ano, i na kole to jde, ale na motorce je to moc rychlé a je potřeba větší rozlišení displaye na orientaci.
1. den jsme z Prahy do Freistadtu jeli nejrychlejší cestou a z Freistadtu do Salzburku pak po trase č. 10.
2. den z Salzburgu do Cortiny di Ampezzo jsme pak jeli po trase č. 2, tam rozhodně slouží za zmínku Grosglockerhochalpen Strasse – placená vysokohorská silnice mezi Zell am See a Lienzem – je to hodně profláknutá trasa, ale rozhodně stojí za hřích.
3. den jsme si sice naplánovali spíše odpočinkový den a chtěli jsme si projet místa v Dolomitech, která jsem již znal z předchozích návštěv Dolomit, ale poněkud se to vymklo a po 370 najetých kilometrech a 10 ti hodinách jízdy bez zbytečných prodlev jsme projeli 10 Dolomitských sedel:
Passo Falzarego, Passo Pordoi, Passo Sella
Passo Nigra, Passo Costalunga, Passo Manghen
Passo Brocon, Passo Cereda, Passo Duran a
Passo Giau
a když jsme dojeli okolo 20té hodiny večer zpět do Cortiny a seděli v restauraci na večeři, tak místo abychom si povídali jak a co jsme viděli, protože na motorce si člověk moc nepokecá, tak jen seděli popíjeli vino bianco a mlčeli a před očima se nám míhali serpentiny vedoucí nahoru k jednotlivým passům a pak zase dolů.
No a pak se nám o tom zdálo a ještě po letech když zavřu oči tak ty serpentiny vidím.
Tato trasa byla rozhodně jeden z mých největších motorkářských zážitků. Zážitek z této trasy byl bezpochyby ještě vylepšen o fakt, že nebylo nijak zvlášť hezky – bylo pod mrakem a bylo chladno, ale nepršelo a my jsme nepotkávali skoro žádné motorkáře, kterých by tam zřejmě za slunečného počasí byly zástupy.
4. den jsme jeli po trase č. 8 a ve Spittal an der Drau jsme se napojili na trasu č. 6. a skončili v opuštěných horách Nockbergen ve vesničce Thomatal.
Další – 5. den jsme po trase č. 6 pokračovali a posléze se napojili na trasu č. 3 a pak se napojili na trasu č. 1. ale to už jsme byli jednak dost uježdění a jednak pršelo tak jsme si to až tak neužili.
Přespali jsme ve městě Zwettl a poslední 6. den jsme odtud dojeli až domů do Prahy.
Projetou trasu v Garmin formátu můžete stáhnout zde.
Celkem jsme najeli cca 2500 km.
