Ötztálské Alpy
S laskavým svolením autora textu Marka C. Já jen doplňuji GPS souřadnice horských chat cestou – zde.
Ötztalské Alpy patří k nejrozsáhlejší horské skupině v Rakousku. Dlouhá údolí končí zaledněnými průsmyky a ledovci. V zimě jsou údolí a ledovce dostupné jen na lyžích a v oblasti existuje řada možností pro několikadenní přechody. Jeden takový přechod jsme realizovali na jaře 2005. Cestou jsme nechtěli vynechat sedlo Hauslab Joch, kde byl nalezen po tisíciletích spánku pod sněhem jeden z nejslavnějších místních obyvatel „muž z ledovce“ přezdívaný Ötzi.
1. den – Z Čech vyrážíme brzy ráno a cestou se ještě stavujeme v Mnichově ve slavném sportovním obchodním domě Schuster, kde doplňujeme vybavení jako třeba bombičku do ABS batohu. (Poznámka: nehrajte si doma s lavinovým airbag batohem – nová náhradní plynová bombička není zadarmo…). Do Obergurlg dorážíme po obědě. Převlékáme se a při pohledu na okolní kopce, kam budeme muset vylézt, z batohů vyházíme ještě poslední zbytečnosti. Nalepíme pásy, zapneme pípáky a stoupáme údolím Gurglertal kolem chaty Schönwies (2266) až k chatě Langtalereck (2438). Cesta se dá stihnout za dvě hodiny. Na chatě je docela plno, ale chatař všechno zvládá perfektně a na večeři dlouho nečekáme. Ještě jedno vysokohorské pivo a zalézáme pod deky, ráno nás čeká perný den.
2. den – Túra začíná krátkým strmým sjezdem od chaty na dno údolí. Soutěskou potoka jdeme už k začátku ledovce. V posledním úseku je úzká soutěska potoka Gurgler Ache překlenuta ledovým mostem a na ledovec Gurgler Ferner vylézáme na mačkách ledovou jeskyní. Po ledovci vede cesta vpravo až k nástupu do sedla Salfkogel Joch (3375). Stoupání do sedla je dost strmé a místy jdeme s lyžemi na batohu. Ze sedla ještě nalehko vystupujeme na vrchol Kleinleiten Spitze (3445). Na ledovec Schalfferner musíme sestoupit mezi skálami na mačkách. Jízdu na lyžích si dlouho neužíváme, na západních svazích pod ledovcem není sníh a ani cesta údolím potoka Schalf Bach není moc vysněžená, takže lyže často putují na batoh. Ze dna údolí je to na chatu Martin Busch (2501) jen asi jen dvě stě výškových metrů, ale sníh je mizerný, nedrží a ujíždí po podkladu, takže na chatu dorážíme stylem „krok vpřed a dva zpátky“.
3. den – Ráno se probouzíme do mlhy. Dneska to vypadá že buzola bude opravdu potřeba. Vyrážíme směr Similaun Hütte (3019) cestu občas v mlze hledáme pomocí buzoly a mapy. Na chatě se rozhodujeme vynechat vrchol Similaun. Venku začíná sněžit a dost fouká. Od chaty kousek sjíždíme asi sto výškových metrů severním směrem a pak stoupáme do sedla Hauslab Joch (3279). V sedle je kamenná mohyla na památku ledového muže Ötziho. Ötzi byl ale nalezen asi padesát metrů vedle, teď už tam zase leží několik metrů sněhu. V mlze a větru si živě představujeme, že zmrznout tady není žádný problém. Najednou se mraky trhají a my sjíždíme na ledovec Hochjochferner v čerstvém prašanu. Parádní lyžování, už jen kvůli tomuto sjezdu to stálo za to. Na ledovci vidíme lyžaře kteří sem jezdí z Italské strany lanovkou. Z ledovce je nejlepší cesta na chatu Schöne Aussicht (2842) po sjezdovce. Chata stojí na Italské straně, takže se má i druhé italské jméno „Bella Vista“ a nejen to i večeře byla jiná: pečený losos, víno… Itálie!
4. den – Po italské snídani stoupáme nejprve po sjezdovce, potom vlevo až do sedla Egg (3163). Sjezd ze sedla na ledovec Hinterreisferner je lahůdka, dokonce se na chvíli objevuje i slunce. Kreslíme jeden oblouk za druhým do prašanu. Na ledovci nalepujeme pásy a stoupáme západním směrem směrem k Weißkugel, ale opět se objevuje mlha, stoupáme dál, ale mlha houstne a už není nic vidět. Ve výšce 3210 m.n.m to otáčíme. Prostě počasí nám vrcholy letos nechce dopřát. Sjezd po ledovci je v horní části nepříjemný díky „bílé tmě“. Pod ledovcem už moc sněhu není a posledních pár desítek výškových metrů z údolí k chatě Hochjoch Hospiz (2412) stoupáme po louce. Na chatě moc lidí není a Roman si krátí čas hraním metalových balad na místní kytaru.
5. den – Při snídaní si chatařem domlouváme, že nám do údolí zavolá taxík. Dole v údolí už začíná jaro. Na lyžích jedeme jen chvíli a pak musíme šlapat po svých. Po loukách se zbytky sněhu se prohání kamzíci. Tahle zima byla na sníh opravdu skoupá. Na samotě Rofen ve Ventu čekáme jen chvíli a už je tu taxík – dodávka, který nás za 45€ odveze zpátky do Obergurgl. Konečně si obouváme tenisky a propocená trička měníme za „čerstvá“. Cestou domů už plánujeme jak vyrazíme na vrcholy, které jsme letos „nedali“.