Od slaných jezírek se vracíme zpět do Sebeše a napojujeme se na slavnou silnici 67C. Tam jsem si také vyfotil tento malebný hřbitov. Stav a vzhled hřbitova podle mě vypovídá o stavu místní kultury.
Cestou míjíme osadu v prudkém kopci...
Jedeme podél řeky Sebéš, která je dost regulovaná - první přehrádka cestou k pohoří Cindrel.
Siesta u vody.
A kluci neodolali a vyzkoušeli si helmu.
Stále jedeme po silnici 67C. Od poslední zastávky uplynulo již pár desítek km a cesta již dávno není asfaltová. Povečer jsme zakempovali v cca 1200m pod přehradou Oasa.
Já vyrážím na obhlídku - hráz přehrady Oasa.
A nevracím se s prázdnou. Basa piva Ursus (medvěd) na postranním nosiči motorky víceméně v terénu byl podařený kousek.
Po dobré večeři moučník - chléba s Nutelou. Bylo to o to chutnější, o co obtížnější ji bylo ukrást Špáčovi.
Ráno vyrážíme brzy a krátce po 7 hod jsme již u přehradní hráze.
A tam se otevírají takovéto výhledy...
To není třeba komentovat
Okolní 2 tisícové vrcholky jsou ještě koncem května zasněžené.
Pokračujeme dál průjezdem pohořím Cindrel k průsmyku Tartrau (1700m).
Pozoruhodný vodovod - přívod
Střední část vodovodu.
Odbočka k domu.
Minuli jsme sedlo Tartarau, já jsem před chvílí hodil tlamu, když jsem se pokusil projet zbytky sněhu na cestě. Sjíždíme dolů k Cabana Obarsia Lotrului, kde z cesty 67C odbočujeme k pohoří Lotrlui na cestu 7A.
Již víceméně po asfaltu jedeme podél řeky Lotru.
Místy se zdá být řeka docela divoká, takže koryto je zpevněné.
16 km dlouhé jezero Vidra, nádhera.
Od jezera Vidra a z Lotruiských hor začínáme klesat do údolí velké řeky - Olt.
Pohled do údolí a na mojí motorku, kde jsou dobře vidět několikrát utržené a znovu přikurtované BMW kufry. Moje další kufry byly jiné provenience - tak aby něco vydržely...
Cestou do údolí Oltu ještě míjíme přehradu Malaia na řece Lotru.
Na přehradě vidíme takovéto plavidlo, či co by to mohlo? Marně přemýšlíme a nic realistického nás nenapadá.
Občas se nám podaří zachytit lokální architektonické "skvosty"...
