Dolomity
Ano ano, zase červenec zase v Dolomitech a opět se ubytováváme v Cortině. Ba dokonce na rozchození dáváme ferátu na Punta Fiames – „Albino Michielli-Strobel“.
Tím ale podobnost s předchozími pobyty v Dolomitech končí. Na druhý den se ubytováváme na Rifugiu „Ivano Dibona“ pod Tofánami. Spaní sice na noclehárně a palandách, ale ta polopenze, tedy hlavně večeře – prostě vynikající – inu Itálie (to není jako rakouská kuchyně bez fantazie). To vše za 30 EUR na osobu a den.
Ráno před 7 hod vyrážíme směr Tofana di Mezzo na ferátu na Punta Annu.
Protože nebylo nijak zvlášť hezky, tak končíme na ferátě pod „Bus Tofána“ a sestupujeme přes Rifugio Giussani dolů. Teď už víme, že pokud se chceme dostat na vrchol Tofany di Mezzo a stifnout kabinu dolů, tak se to musí jinak. Např. z Cortiny na 1. mezistanici kabiny a pak sedačkou k ferátě, na kterou nastoupíme cca v 1. třetině. No příště.
Další den se tedy přesouváme do Sixtenských Dolomit a od Rifugia Locatelli nastupujeme na ferátu „Innerkofler“. Hezká ferátka. byla tam i zajímavá místa. To co mi utkvělo v paměti je, že když jsme se na konci feráty dostali přes hřeben Paternkoffelu a potřebovali jsme sestoupit k sedlu Lavaredo, tak spadla mlha a tak trochu jsme bloudili – to bylo nepříjemné. Naštěstí chvíli před tím, než přišla opravdová nervozita, se mlha na chvíli odfoukla a my jsme našli cestu dolů..
Poté jsme si řekli, že nejistého počasí už bylo dost a přesunuli jsme se k Lago di Garda. Kromě toho jsme si říkali, že bychom se mohli pokusit si vyhladit psychické šrámy z neúspěch na ferátě „Monte Albano“ a povedlo se. Ba dokonce teď si říkám, že to zas tak strašný nebylo. Asi to přece jen bude v hlavě…