Vykládáme motorky z autovlaku v Popradu v 7 ráno, Pavel ji má novou, tak ji i leští.
Po snídani v centru Popradu - otevírají v 8 ráno a mají Ham and Eggs již o hodinu později se před námi rozkládá Levoča.
Slevný Levočský oltář v kostele jež je na seznamu chráněných památek UNESCO.
A tady se to stalo, Pavlovi se na nové motorce BMW R 1200 GS Adventure se na display objevila zkratka EWS a motorka byla jako mrtvá - doslova - prostě ani ťuk.
A tak jsme většinu sobotního dne strávili vymýšlením co s tím, kam s ní a jak ji tam dostat.
Nakonec jsme sehnali skříňovou Avii, motorku tam šoupli a nechali odvézt k dealerovi BMW do Košic.
No a my ostatní jsme se vypravili za Pavlem a Avií do Košic po vlastní ose a počasí nad Levočou nevěstilo nic dobrého.
Bouřku jsme nějakým zázrakem objeli a zanedlouho míjíme Spišský hrad.
Blížící se podvečer přítomnost bouřkových mraků a roční období dodalo krajině zvláštní barvu
Z hlavní silnice na Prešov jsme odbočili k hradu, zastavili se v obci Žehra u hrobu cikánského barona, který tam měl snad rezervovanou polovinu hřitova.
Poté jsme sjeli do údolí Hornádu, v Krompachách jsme se pokochali cikánskou osadou, ale raději nezastavili až jsme dojeli k vodní nádrži u Margecan, odkud je tento i předchozí snímek.
Tady začala oprava Pavlova GSa.
Venku bylo horko, tak nám bylo horko - a ne jen proto, že bylo venku horko, ale taky proto, že se zvyšovaly obavy, jak to s výletem na Ukrajinu dopadne. Nejvíc horko bylo Pavlovi, který na Ukrajinu bez motorky fakt nemohl.
Nežijí si tu v Košicích špatně... BMW M6 pana majitele Tempusu Bavaria.
Po mnoha hodinách práce, pár tisicovkách SK, neuvěřitelné podpory košického prodejce BMW motocyklů v osobě Kamila, přichází finální fáze a to odvrtání zámku s integrovanou anténou immobilizéru.
Tomu předcházelo důkladné odstrojení 2 motorek - nefunkční Pavlovy a nové určené na prodej, ze které se vzal náhradní díl - zámek!!! Zde už všichni hýříme úsměvy - nový zamek je namontován na rozbitou motorku, dráty jsou napájeny a .... FUNGUJE TO!!!
Zatímco Pavel a Tomáš Airbus musí ještě spravenou a rozebranou motorku ustrojit a dobít baterku, tak já Tom a Špáča vyrážíme na prohlídku Košic. Čekal jsem špinavé město plné paneláků, zaprášené spadem z železaren a tohle mě opravdu zaskočilo.
Centrum Košic je naprosto luxusní záležitost - byli jsme unešeni jak je krásné...
Celkový dojem byl ještě umocněn tím, že byl svátek Nejsvětější trojice a v kostele probíhal biřmování ve velkém, protože celé východní Slovensko je velmi pobožné.
Objekt, ve kterém v Košicích sídlí informační centrum - no věřili by jste tomu?
Celé náměstí je lemováno zahradními hospůdkami a kavárnami, moc se nám tam líbilo...
Zvonkohra v košickém central parku.
Fontány před košickou operou.
Špáča v central parku.
Slovenské dívky jsou velmi krásné a také velmi dlouhé - pro porovnání vedle Toma a ten má jen malinko pod 2 metry. Vznik snímku byl umožněn za cenu pár akčních chvilek, které naštěstí skončily bez incidentu...
Nejprve jsem se kolemjdoucích ptal, jestli se tu slaví nějaký ukrajinský svátek, nebo snad mají Košice s Ukrajinou družbu, ale pak jsem pochopil, že vlajka Košic je prostě stejná, jako ta ukrajinská.
Bavil jsem se tím, že jsem botou ucpával vodotrysk - nedělejte to - nateklo mi do bot...
A náš neumělý pokus vypadat jak ta socha nad námi...
Památník vítězství v kopcích před Dargovem...
Kostel v Dargově - je sice katolický, ale nápadně mi připomíná mešitu - že by pokus o sbližování víry a kultury? To je asi blbost!
Kolegové Pavel s opravenou motorkou a Tomáš Airbus nás dojeli v Michalovcích, kde jsme se setkali u Tesca - Špáča potřeboval plavky. Odtud jsme již společně (bylo nás 5) jeli k hranicím s Ukrajinou. Původně jsme chtali překročit ve Vyšném Německém, ale přechod je dosud uzavřen - rekonstrukce kvůli EU. Museli jsme tedy do Ubĺy.
Z Maďarska překračujeme hranice na Slovensko a přijíždíme do Banské Šťiavnice - také na seznamu chráněných památek UNESCO.
Objekt lesnické školy ve městě a neuvěřitelně veliké stromy.
Památník ve městě jako připomínka na slavné doby těžby zlata.
A pak že už se si maturitní ročníky nedělají tabla.
V tomto penzionu jsme bydleli. Objekt neuchvacuje, ale paní domácí rozhodně ano.
Morový sloup na náměstí. Město je tak nějak celé v kopci.
Celé okolí města Banská Šťiavnica je protkáno soustavou umělých jezírek - nádrží, které nějakým způsobem sloužili k těžbě zlata - pohánění strojů, proplachování rudy a tak. Chytrý člověk co to vymyslel. Toto jezírko leží cca 700m severně od náměstí a dojet tam na motorce je docela honička.
V Žarnovicích asi 20 km západně od Banské Štiavnice se napojujeme na v podstatě dálnici a údolím jedeme podél Hronu a po dálnici to máme až domů - 450 km, šlo to docela rychle...
Na Slovensko jsme se dostali stejným způsobem jako obvykle. V pátek večer jsme se přikurtovali svoje oře na autovlak, pokecali s konduktérem – už si nás pamatuje, nakoupili pár lahváčů a zaujali svá místa na lůžku. V 6 hodin ráno nás probudil průvodčí s horkou kávou a se slovy Poprad – prostě pohoda.
Původně jsme chtěli jet až do Košic – tam autovlak také jezdí, ale motorky tam bohužel nejdou připevnit. A prý ČD zvažuje, že vagony, které vozí auta do Popradu nahradí těmi modernějšími co jezdí do Košic. Snad se těm troubům z ČD rozsvítí a pochopí, že hlavní autovlakový bussines mají přes léto z motorek. A jízdné ať klidně trochu zdraží, i tak to bude zlatý.
Po odkurtování a sundání motorek z vlaku a nezbytném Ham and Eggs v kavárně na náměstí v Popradu jsme vyrazili. Původně jsme chtěli východním Slovenskem proletět jak žíznivá čára s občasnými zastávkami a v podvečer již být na Ukrajině – v Užhorodu, ale osud tomu chtěl jinak.
Zastavili jsme v Levoči, že si prohlédneme světoznámý a nejvyšší gotický oltář na světě od Mistra Pavla, který je národní památkou a je i zapsán v UNESCO. Je opravdu krásný…
No a když jsme chtěli vyrazit, Pavlovi se na info displeji jeho měsíc starého motocyklu BMW 1200 GS objevila hláška „EWS“ a motocykl ne a ne nastartovat, byl totiž úplně mrtvý. V podstatě se jednalo o to, že klíček vysílá informaci o své identifikaci a imobilizér prostřednictvím integrované antény informaci přijímá a když ji vyhodnotí jako správnou, tak se motorka nastartuje. No a když je to nesprávný klíček, protože motorku někdo chce ukrást, nebo když je porouchaná přijéímací anténa tak motorka dělá mrtvou a není boha jak to odpojit, přemostit nebo tak něco. Pomůže jen výměna startér za startér a to odvrtáním!!!
Řešili jsme všechny možné varianty. Ze střípků komunikace vyjímám prohlášení BMW technika z Prahy „Vy blázni, poslední motorka od BMW, se kterou je možné jet na východ je 1150 GS“ Nakonec zvítězila varianta odvézt motorku k BMW prodejci do Košic. Tam Pavel a místní technik opravovali motorku do pozdních nočních hodin a od brzkého rána dalšího dne až se to opravdu povedlo dát před polednem do provozu a my jsme pokračovali k ukrajinským hranicím.
To, že se Pavlovu novou motorku podařilo uvést po takovéto závadě (EWS) do chodu, je výsledkem neuvěřitelné obětavosti a ochoty dělat netradiční věci lidí od BMW, zejména pak prodejce motorek Kamila, Který Pavlovi umožnil rozebrat a vybrakovat fungl nové 1200 GS Adventure určené k prodeji!!! Kamilovi patří velký dík.
Přinejmenším stejně důležitá pro kladný vysledek opravy byla Pavlová obrovská touha se na Ukrajinu dostat, které vedla k nezdolné a sveřepé víře, že se to podaří – a ono se to opravdu podařilo!!! Ten má pro změnu za to můj (sice trochu nechápavý, že mu to tak strašně stálo za to) obdiv.
Jistě nezanedbatelná byla i podpora Pavlovýho kamaráda Airbusa, který byl po celou dobu mnohahodinové opravy s Pavlem a pomáhal mu – hlavně s vírou, že vše dobře dopadne.
O den později odpoledne jsme překračovali hranice Ukrajiny. Ztratili jsme sice kvůli poruše 1 den, ale o zážitky jsme nepřišli.
Pavlova motorka, stejně jako všechny ostatní sloužily spolehlivě po celou výpravu.
