Seewand
S kamarády jsem se sešli navečer na parkovišti u Hallstadského jezera. Parkoviště leží pod Seewandem a je v podstatě napůl cesty mezi Hallstadtem a Obertraunem. Poloha feráty Seewand je zaznamenána v souboru v úvodní části akce „Alpy a Dolomity7/2007“.
Přesto, že předpověď počasí na den výstupu byla něco ve smyslu přeháňky a bouřky, ráno jsme vstali a pohledem na modrou oblohu jsme situaci vyhodnotili jako vysloveně uspokojivou a 8,00 ráno jsme ve složení Pavlína, David, Petr a já vyrazili od aut. Později se ehm ukázalo, že na předpovědi počasí se vyplatí brát zřetel. Skoro bych řekl, že jsou případy, kdy poslechnutí či neposlechnutí předpovědi počasí je až „ŽIVOTNĚ DÚLEŽITÉ„, ale o tom později.
Od parkoviště k začátku feráty je to cca 1 hod chůze lesem a od jezera 540m k prvnímu kolíku feráty 920m – 400 výškových metrů. Okolo 9té jsme byli u nástupů, než jsme se oblékli do postrojů, pomodlili a tak, zkrátka něco po 9,30 jsme začali lézt nahoru. Měli jsme to vymyšlené tak, že jsme chtěli stihnout lanovku – z Gjaidalmu na Krippenstein a dolů do Obertraunu – a to je potřeba stihnout do 17 hod, protože pak jí vypnou…
Ale člověk míní, život mění.
O Seewandu se říká, že je to jedna z nejtěžších ferát vůbec. Mé osobní dojmy z této feráty jsou tyto – je to z velké části velmi strmé až kolmé lezení, nicméně vše je perfektně odjištěno a chyty a kolíky jsou přesně tam, kde je lezec čeká. Vzhledem, k charakteru feráty se jedná o spíše silové lezení a to co činí z této feráty velmi těžkou záležitost – obtížnost D/E nejsou ani tak klíčová místa, ale fakt, že tam za 1. nejsou úseky, kde lezete a odpočinete si a za 2., že je to hodně dlouhé – 750 výškových metrů.
No a pak, jak už jsem naznačil na začátku se to stalo…byli jsme už dost za polovinou feráty a přišla bouřka. Pavlína s Davidem byli kdesi nad námi a já s Petrem jsme se vmáčkli 30 cm hlubokého výklenku na stojáka. Neměli jsme odvahu se odcvaknout od ocelového lana, protože pod námi byla kolmá stěna. Lano bylo od nás vzdáleno cca 50 cm. Okolo nás blikaly blesky a práskaly hromy, Dost jsme se báli a raději jsme si ani nepředstavovali, co by se stalo, kdyby blesk projel lanem feráty. Naštěstí se nám blesky vyhnuly. To že pak začalo vydatně pršet jsme přijali skoro s úlevou – jako trest za naší nerozvážnost, který se vydržet dá…
Nicméně mokrá skála, chyty, lano z obtížné feráty dělá ferátu ještě o dost obtížnější. Nevím jak ostatní, ale já byl ke konci už hodně unavenej a David mě musel dokonce i kousek popotáhnout. Naše časové plány díky čekání ve výklenku až přejde bouřka a výrazně zpomalenému postupu po mokré skále vzaly zasvé a na vrchol Seewandu jsme dorazili až v 16,30. Od začátku na konec feráty nám to trvalo 7 hodin.
Odtud jsme vysloveně pohodovým tempem došli okolo 19té hod k chatě Gjaidalm, kde nám poskytli jídlo a postel, což jsme s povděkem přijali. Petr se rozhodl ještě večer seběhnout k autu a zbylým kamarádům. My ostatní jsme druhý den ráno sjeli dolů pohodlně lanovkou.
Popis feráty i s obrázky a a mapou naleznete zde.