Dachstein

Z Prahy jsme vyrazili v sobotu ráno, dojeli jsme do Obertraunu u Halstadského jezera, odtud lanovkou na Krippenstein a pak po modré sjezdovce na spodní stanici lanovky Gkaidalm.

Je dost hnusně, ale alespoň sněží, dole prší, to je horší. Nasazujeme pásy a vyrážíme.

Šlapat jsme začali něco po 11té hodině.

Náš první postupný cíl jsou kasárna Oberfeld - zatím je to dobrý.

Byla dost špatná viditelnost, a na neštěstí Petr prohlásil, že nás povede, že to tady zná. Měli jsme zpozornět, teď už to víme.

Měli jsme v plánu nenáročnou lehkou túru po značené cestě na Simony Hütte - správná cesta vede z Gjaialmu vpravo, takže už u kasáren Oberfeld jsme byli poněkud špatně. My jsme to vzali vlevo od žluté linie na obrázku přímo po hřebeni.

Cesta kterou jsme šli na Simony Hütte je červeně značená - na vrchol Taubenkogelu pa hřebeni směrem na Hoher Gjadstein - potřebovali jsme se dostat vpravo směrem k chatě, jenže tam byla několik desítek metrů vysoká kolmá stěna. Už jsem přestával věřit, že místo, kde půjde sestoupit existuje. Nakonec jsme ho našli

Od Eissee na chatu už to byla "brnkačka" ale ta hřebenovka za větru, sněhové vánice, a mlhy hraničící s difůzí byla opravdu vydatná. Na Simonu jsme dorazili s posledními, ale opravdu posledními zbytky světla...

Z terasy Simony fotím cíl naší cesty - dachstein - úplně vlevo. Ta kamenná homole nejblíže k nám je Schöberl.

Je krásně - azuro, krátce před 9tou hod vyrážíme.

Simony Hütte, chatař je Nepálec.

Simony Hütte z dáli. Po hřebeni skalního masivu nad chatou jsme šli. Je dobře vidět dost kolmá stěna Eisseewand, která se na lyžích opravdu nedá...

Jdeme po rolbované cestě, která vede až k horní stanici lanovky Südwandbahn, vlastně jsme po této cestě měli včera dojít k chatě, protože vede od Gjaidalmu!!! Vlevo Schöberl.

Panoramata. Museli jsme se pořádně obléknout, přesto že šlapeme do kopce. Je zima a hodně fouká.

Nástup na ferátku na Dachstein.

Je tam dost tlačenice. Já jsem vynechal - nechtělo se mi tam a už jsem tam byl - a ne jednou.

Kluci tam vyrazili.

Já jsme je čakal u nástupu, ale snažil jsem se být na slunci. Trochu jsem litoval, že jsem nešel také, byla mi dost zima.

Petr na vrcholku Hoher Dachsteinu (2995m)

Pohled z vrcholku Dachsteinu na Hallstadský ledovec, na druhé straně ledovce Hoher Gjadstein, jehož levý hřeben je zakončen žlabem Gjaidkar, kudy se nám podařilo dostat se z náhorního plata dolů.

Když se kolegové vrátili z vrcholku, začali jsme sjíždět dolů zpět k Gjaidalmu. Tady už nás žádné komplikace nečekali. Většinu cesty jsme jeli víceméně po urolbováné "dálnici".

A jsme u Gjaidalmu a chutným pivem na slunné terase jsme tedy nepohrdli.

Od Gjaidalmu ještě kousíček pěšky na sjezdovku a pak po sjezdovce až k autu. V pozadí kasárna Oberfeld.

Pohled za sjezdovky na vrchol Krippensteinu a horní stanici lanovky.

Previous Next Close

Původně to měl být pohodový výlet. Vyrazili jsme z Prahy v sobotu nad ránem v komorním složení – Zdeněk, Petr a já. Předpověď počasí na sobotu nebyla nic moc, v neděli mělo být o poznání lépe.

Do Obertraunu u Hallstadského jezera jsme dorazili okolo 10té hodiny ráno. Pršelo – to nálady nepřidá, ale říkali jsme si – o co jde, na Simony Hütte, což byl náš dnešní cíl cesty a měli jsme tam rezervovaný nocleh nějak dorazíme – není to nijak zvlášť daleko a je to po cestě, kde i dost lidí chodí.

Když jsme vyjeli kabinovou lanovkou na horní stanici – na vrchol Krippensteinu, byli jsme i příjemně překvapeni, že neprší, ale sněží. Sněžení spolu s mlhou ovšem ssebou přineslo dost špatnou viditelnost.
Od horní stanice lanovky jsme po modré sjeli k Gjaidalmu, kde jsme nasadili pásy a vyrazili jsme. Od kasáren Oberfeld jsme si polohu každou chvíli kontrolovali na GPSce, bylo opravdu špatně vidět.

V jednu chvíli Petr prohlásil – „já vás povedu, já to tady znám“. Na to prosím pěkně fakt pozor. Sice jsme si sem tam polohu podle GPSky kontrolovali, ale displej je fakt malý a zima, vítr a tak. Zkrátka podle GPSky jsme šli po cestě, ale bohužel po jiné!!!
Kde jsme, jsme zjistili až u vrcholu Taubenkogelu (2300m).

Cíl naší cesty – Simony Hütte nebyl vzdušnou čaro vzdálen více než 2 km, jenomže nás oddělovala strmá stěna Eissewand. No nakonec jsme jedinou možnou cestu dolů ze stěny po letní cestě našli, ale dost jsme při tom bloudili – postupovali jsme metodou pokus omyl – nebylo totiž vůbec jasné kudy jít. K tomu všemu byla sněhová fujavice, špatná viditelnost, zima a pomalu se začínalo stmívat.

Už jsem si začínal představovat zimní bivak kousek od cíle. Bivakovací pytel jsem ovšem neměl. Ale ono by to ani s ním nebylo nic moc. Pořád se mi na jazyk draly slova“… když jde blizard s vichřicí…“ a „…jen 100 yardů mi zbývá k…“

Když se nám podařilo sjet k Oberer Eisse, bylo už hej, K chatě jsme dorazili do půl hodiny. Opravdu s posledními zbytky ne světla, ale šera.

Další den, v neděli nás čekalo slunečné počasí, na obloze naprosté azuro a velká zima a vítr. Po urolbované téměř dálnici, která vede až k horní stanici lanovky na Hünerkogel (jižní strana masivu Dachsteinu) jsme nastoupali spolu s desítkami dalších lidí k nástupu na ferátku na Dachstein. Petr se Zdeňkem si to vylezli nahoru. Já jsem je počkal pod ferátou – už jsem tam byl a nechtělo se mi tam. I když jsem chvílema litoval, protože fakt dost foukalo a byla zima.

Odtud jsme víceméně po cestě sjeli zpátky až ke Gjaidalmu. Ke konci cesta začala být houpavá, několikrát jsme museli sundat lyže a chvíli šlapat. Od Gjaidalmu jsme po sjezdovce sjeli až k autu. Neděle byla víceméně pohoda…

Opravdové zájemci si mohou stáhnout prošlou trasu dle GPSky – ve formátu pro Mapsource a formátu pro Google Earth.