Švýcarsko
Začátkem května jsme s rodinou vyrazili na prodloužený víkend do Švýcarska. Uz několit let jsme věděli, že ve Švýcarsku provozují panoramatické vlaky na těch nejkrásnějších úsecích švýcarských drah. Takže jsme usoudili, že by to mohlo stát za to a vyrazili jsme.
Zde je ke stažení mapa Švýcarska s vyznačenými vlakovými panoramatickými trasami. Je jich celkem 8. My jsme si vybrali tu s názvem „Glacier Express“ ze St Mořice do Zermattu.
Jenže!! – cesta trvá 9 hodin, to se nám zdálo trochu moc a tak jsme chtěli nasednout někde uprostřed trasy. Zvolili jsme Chur, protože jako nástupní místo je to z Prahy nejblíže.
Jenže ouha – neměli jsme rezervaci, nebo raději vše koupené dopředu. Takže přestože byl teprve začátek května, tak bylo na ten den plno. Jízdenky měli až na den následující a to nás ještě upozorňovali, že může být problém s ubytováním v Zermattu. Takže jsme to vzdali.
Z toho plyne ponaučení č 1:
Pokud chcete ve Švýcarsku na nějakou atrakci, udělejte si rezervaci dostatečně dlouho dopředu. Paní u kasy švýcarských drah v Churu nás upozorňovala, že v létě je nutné si místa v Glacier expressu rezervovat hodně dopředu – nejméně měsíc – inu Japonci mají Švýcarsko rádi… Zde je odkaz na Glacier express – informace, jízní řád, rezevace a tak.. A zde info, kdyby jste chtěli jet Bernina expresem.
Náhradní plán byl, že tedy dojedeme do Zermattu autem. Chtěli jsme jet tak nějak podél trati Glacier expresu, ale již pár kilometrů za Churem, nás zastavila cedule s informací, že Oberalpass před Andermattem je zavřený! Pravda asi bychom se dostali nějakým autovlakem nějakým tunelem dál, ale pravvda je že nás to tak zaskočilo, že jsme přehodili na plán v pořadí již C.
Z toho plyne ponaučení č 2:
Ve Švýcarsku je několik desítek sedel (passů) a ty jsou většinou od 1. listopadu do 31. května ZAVŘENÉ, ale vždy je možné projet autovlakem tunelem. Těch celoročně otevřených je opravdu jen pár. Zde je seznam všech alpských passů a většina z nich je ve Švýcarsku. A zde je informace o aktuální průjezdnosti švýcarských passů a tunelů.
Takže jsme to nakonec otočili z Churu ma Davos a St. Mořic a štěstí se k nám přestalo otáčet zády. V Tiefencastelu jsme se nalodili na autovlak – vagón na auta připojili speciálně kvůli nám a jeli jsme vláčkem (osobně si myslim, že po nejatraktivnější části trati Glacier Expresu) přes Albula pass do Beveru. Poté jsme se bez problému ubytovali ve vylidněném St. Mořici, kde jsme si i řádně pochodili a následující den jsme přes národní park Fuorn, údolí Venosta a Lago Resia jeli domů.
Z toho plyne ponaučení č 3:
Nemusíte jet Panoramatickým vlakem, aby jste viděli to samé. Prosklenou střechou se stejně nekoukáte. Přiznávám se, že jsem panoramatickým vlakem nejel, takže to nevím jistě, ale myslím si to…
A taky je pravda, že vézt si ssebou vlakem auto není žádná laciná legrace…