Trek Anggruk – Wamena

Tímto letadlem letíme do Angguruku - Povolené celkové zatížení 850 kg, vážíme se my i s báglem. V letadle je nás 5 - pilot vlevo + Irena, já, Harry a Panus + náklad - hlavně zasoby jídla pro nás a nosiče. Obr-001
Řeka Baliem ve stejnojmenném údolí. Řeka Baliem ve stejnojmenném údolí.
Před námi letiště v Anggruku. Před námi letiště v Anggruku.
Po přistání - nalevo odletová hala. Vlastně ne, to bude spíš obecní úřad nebo tak něco. Obr-004
Je tu tak nějak všechno větší - pavučina přes 1 m2. Je tu tak nějak všechno větší - pavučina přes 1 m2.
Rozkvět stavebnictví v Anggruku. Rozkvět stavebnictví v Anggruku.
Vyrazili jsme z Angruku - zatím dobrý. Vyrazili jsme z Angruku - zatím dobrý.
Ono se to nezdá, ale ten kopec před námi padá hodně strmě dolů... Ono se to nezdá, ale ten kopec před námi padá hodně strmě dolů...
Nakoupili jsme cestou od místních batáty a naši nosiči z Anggruku je čistí. Obr-009
Učím paní fotit - je to boj. Učím paní fotit - je to boj.
Starší pár v Homboki. Starší pár v Homboki.
Políčka na strmých svazích vydobytá z džungle. Políčka na strmých svazích vydobytá z džungle.
A vstupili jsme do džungle, kterou se budeme prosekávat dalších 8 dní... A vstupili jsme do džungle, kterou se budeme prosekávat dalších 8 dní...
Kapradí? Kapradí?
První koho jsme viděli po probuzení ve škole ve vesničce Paliem. První koho jsme viděli po probuzení ve škole ve vesničce Paliem.
Místní Yaliové. Ten oblečený je cosi jako zdejší starosta. V pozadí domeček (škola), kde přespáváme. Obr-016
Vesničané - Yaliové. Vesničané - Yaliové.
Civilizační kontrasty. Satelit samozřemě nefunguje - je to rozbitý. A navíc není elektřina - kde by se vzala... Obr-018
Místní. V pozadí kostel. Místní. V pozadí kostel.
Příprava na slavnostní hostinu, kterou jsme si objednali. V ohni pečené batáty. Obr-020
Slavnostní tance a zpěvy. Slavnostní tance a zpěvy.
Koteka a pohled na chápavé palce u nohou! Koteka a pohled na chápavé palce u nohou!
Památník připomínající založení zdejší misie v r. 1961. Památník připomínající založení zdejší misie v r. 1961.
Hotovo, hostina může začít. Hotovo, hostina může začít.
Pohled na část vesničky Paliem. Pohled na část vesničky Paliem.
Pohled na náš příbytek v džungli, znovu postavený pote co na něj Harry shodil omylem strom. Všimněte si, že Eddie pije kafe z igelitového pytlíku a Joni z plechovky. Je to proto, že strom rozbil většinu nádobí! Obr-039
Pohled do džungle... Pohled do džungle...
Příchod do vesničky Pondobili - vítala nás tlupa dětí. Příchod do vesničky Pondobili - vítala nás tlupa dětí.
Most přes řeku. Most přes řeku.
A tenhle nám operativně postavili nosiči - prostě porazili pár stromu a bylo. Obr-044
Masožravá rostlina. Masožravá rostlina.
Řídnoucí džungle ve výšce téměř 3300 m. Řídnoucí džungle ve výšce téměř 3300 m.
Svátečně vyzdobený Eddie. Obličej si pomatlal mletým kafem. Svátečně vyzdobený Eddie. Obličej si pomatlal mletým kafem.
Společné foto pod nejvyšším místem našeho treku - sedlem ve výšce 3600 m. Horní řada zleva - Harry, Bale, Panus, já a Edie. Dole zleva Joni a Noti. Obr-048
Poslední nocleh v džungli. Zítra už budeme ve Wameně. Poslední nocleh v džungli. Zítra už budeme ve Wameně.
Bale a já... Bale a já...
Most přes řeku Baliem a do civilizace. Hurá. Most přes řeku Baliem a do civilizace. Hurá.
Slavnostní závěrečná hostina u Harryho doma. Slavnostní závěrečná hostina u Harryho doma.

Absolvovali jsme – moje paní a já trek z Anggruku do Wameny. A můžu zodpovědně prohlásit, že to bylo to nejtěžší – fyzicky, co mě dosud potkalo. Kromě toho to bylo neuvěřitelně bohaté na zážitky a dojmy a zůstalo nám to oběma hluboko pod kůží a nejspíše se sem budeme potřebovat vrátit.

Do Wameny – města ve vnitrozemí v údolí řeky Baliem jsme přiletěli linkovým letadlem. Odtud jsme letěli misionářským letadýlkem do vesničky Anggruk ještě hlouběji do vnitrozemí. Z Anggruku jsme vyrazili na trek s naším průvodcem Harrym a sedmi nosiči. Na treku jsme byli 11 dní a z toho 1 den byl odpočinkový ve vesničce Paliem. Zbylých 10 dnů představovalo denně okolo 10 hodin pochodu.

Z těchto 10 dnů pochodu, jsme šli 8 dní džunglí, kde byl terén opravdu hodně náročný a s chůzí to mělo pramálo společného – něco mezi lanovou dráhou, horolezením a canyoningem. Pohybovali jsme se na kořenovém systému odhadem tak 1m – 1,5m nad zemí po kořenech, které byly neuvěřitelně kluzké, takže jsme při každém kroku museli zkoušet jestli nás to jednak udrží a nebo neuklouzne a i tak jsme každou chvilku zapadli do nějaké díry až do pasu…

Do toho jsme mnohokrát překračovali rozvodněné řeky, kde nám naši průvodci museli porazit strom, abychom jsme se přes ně dostali. Občas jako odpočinek jsme lezli po kamenech vodopády horské řeky, bylo to mnohem pohodlnější, než jít džunglí. Naše obvyklá rychlost postupu džunglí byla tak 1km/hod !

Kromě toho je zdejší krajina velmi hornatá, takže jsme denně v průměru nastoupali okolo 2000 výškových metrů – prostě pořád nahoru a dolů.

Ale to prostředí a lidi! Opravdu jsme si připadali jako v pravěku – měli jsme intenzivní dojem, že jsme se ocitli ve filmu Jurský park, jen jsme čekali, kdy potkáme nějakého toho dinosaura… Když jsem se s touto myšlenkou Harrymu svěřoval, tak něvěděl co je to dinosaurus. Tak jsem mu ho nakreslil. Harry na to odtušil: „Ne to tu nemáme.“

Dobrý článek o treku (v obráceném směru Wamena – Anggruk) vyšel v Lidé a země. Autor článku měl podobné zážitky jako my.

Navíc jsem natočil pár videoklipů, které jsem sestříhal a udělal z toho 5ti minutové video . Obsahem videa je přistání malým misionářským letadlem na travnaté dráze uprostřed hor v Anggruku, jak domorodci rozdělávají oheň pomocí provázku z palmy, rituální tanec domorodců kmene Yali a nakonec slavnostní a velmi melodický zpěv našich nosičů.