Z Plitvic do Mostaru
Z kempu u Plitvických jezer jsme hned po pár desítkách kilometrů vyrazili na první šotolinovou trasu, která je ještě v Chorvatsku a vede na kopec Gola Plješevica, odkud jsme doufali, že uvidíme tajné vojenské letiště Željava. Nic – jednak byla trochu mlha a možná jsme se špatně dívali a nebo a to nejspíše odsud vidět není…
Poté co jsme sjeli dolů jsme překročili hranice do Bosny a navázali jsme šotolinovým offroadkem v národním parku UNA, jehož zlatým hřebem je krásná vodopádová kaskáda Štrbacki buk. A na konci parku jsme zakempovali v jakémsi polokempu u řeky Una.
Následující den jsme se prodírali docela dlouho šotolinami v okolí Drvaru. Naše doprovodné auto muselo jet po asfaltu – bylo to tam pro něj moc úzké. Ten den se nám už pod stany nechtělo a okolí Drvaru a Bosansko Grahovo prostě žádné ubytování nenabízí, tak jsme se vrátili zpět do Chorvatska do města Knín. Silnice mezi Knínem a Bosansko Grahovo má krásný asfalt, krásné zatáčky nádherné výhledy a vede horami, kde skoro nic nejezdí. Paráda – vřele doporučuji.
3. den jsme vyhopkali k jezeru pod Veliky Šator projeli šotolinami mezi krasovými krátery a zakempovali u malé přehrady Mandek blízko města Livno. Což o to, bylo to velmi romantické, jen mi v noci v letním spacáku v 2. půlce září skoro v 800 m byla svinská zima…
4. den – hlavní atrakcí toho dne byl výjezd na Pločno 2228 m – nejvyšší hora pohoří Črvsnica a skoro nejvyšší hora Bosny a Hercegoviny. Já jsem se na svém stařičkém BMW R1150 GS vyškrabal do 2000 m, pak se mi začala pálit spojka.. Ostatní kluci na 12kách se dostali až nahoru. V Mostaru jsme se ubytovali v hotelu a strávili příjemný večer s kamarady pivem a vínem v restauraci u slavného staronového mostu.